Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1879/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Z., zastoupeného JUDr. Josefem Prachovským, advokátem se sídlem v Třinci - Starém Městě, 1. máje 398, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2010, čj. -409, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, jemuž vytýká porušení d, neboť mu - coby ustanovenému zástupci - nebyla přiznána odměna, přestože vykonal úkon právní služby dle (dále jen "").

Z procesního spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 7. 2007, čj. -52, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a k ochraně jejích zájmů v této věci ustanovil zástupcem stěžovatele (výrok II.).

K odvolání žalobkyně do výroku II. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 10. 2007-61, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že zástupcem ustanovil jiného advokáta.

Podáním ze dne 26. 11. 2007 stěžovatel navrhl, aby mu soud podle přiznal odměnu za zastupování ve výši 5450 Kč.

Usnesením ze dne 2. 11. 2009, čj. -308, Okresní soud ve Frýdku-Místku žádost stěžovatele o přiznání odměny za zastupování ve výši 5450 Kč zamítl. V odůvodnění soud konstatoval, že vzhledem k obsahu spisu, z něhož není zřejmé, že by se stěžovatel ve spisu "jakkoliv inicioval" (například jeho studiem), požádal soud zákonnou zástupkyni žalobkyně o sdělení, zda s ní stěžovatel vstoupil v jednání, popř. byl jakkoliv činný. Zákonná zástupkyně soudu sdělila, že žádný osobní ani písmný styk se stěžovatelem nikdy neměla, nikdy spolu osobně nekomunikovali a k přípravě ani k převzetí věci nedošlo. Na základě toho soud uzavřel, že stěžovatel neučinil ve věci žádný úkon právní služby, a proto mu odměna nenáleží.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že odměna za zastoupení mu přísluší za přípravu a převzetí zastoupení. Tento úkon spočíval v tom, že dopisem ze dne 12. 9. 2007 pozval zákonnou zástupkyni stěžovatelky k sobě do kanceláře.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 5. 2010, čj. -409, usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění mj. konstatoval, že ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel - přesto, že usnesení, jímž byl ustanoven, nenabylo právní moci a k odvolání žalobkyně bylo změněno - učinil nějaké úkony právní služby; nic takového nevyplývá ani z vyjádření zákonné zástupkyně žalobkyně. S ohledem na to považoval odvolací soud za správný závěr soudu I. stupně, že stěžovateli nenáleží odměna za zastupování podle , neboť ve věci neučinil žádný úkon právní služby.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží odměna za úkon právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Ústavní soud v zásadě sdílí názor vyslovený v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. (viz ASPI), dle nějž z citovaného ustanovení advokátního tarifu vyplývá, že nutnou podmínkou k přiznání odměny podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je uskutečnění první porady s klientem. Tento názor je plně opodstatněn, vezme-li se v úvahu, že převzetím zastoupení nelze samozřejmě rozumět pouhé převzetí usnesení, jímž byl advokát ustanoven zástupcem (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, čj. -75; viz ASPI); převzetím zastoupení je nutno rozumět seznámení se s věcí v takové míře, aby ustanovený advokát mohl náležitě hájit zájmy účastníka, jemuž byl ustanoven. K tomu bude v naprosté většině případů nezbytné uskutečnit poradu s klientem; výjimku lze připustit např. tam, kde poradu s klientem nelze objektivně uskutečnit např. pro jeho nepřítomnost, avšak i zde musí být patrná aktivita směřující ke skutečnému, a nikoliv jen formálnímu převzetí věci.

V souzené věci spatřuje stěžovatel úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu v tom, že zákonné zástupkyni stěžovatelky zaslal přípis o dvou větách: v první větě jí informuje o svém ustanovení zástupcem, ve druhé ji zve k "projednání věci samé" do své kanceláře. K tomu však nedošlo, neboť ustanovení stěžovatele napadla žalobkyně odvoláním, na základě nějž byl ustanoven odvolacím soudem zástupcem žalobkyně jiný advokát. Je tedy nepochybné, že první porada s klientem ve smyslu citovaného ustanovení advokátního tarifu se nikdy neuskutečnila, a již jen z tohoto důvodu nemůže stěžovateli odměna náležet. Nejedná se ani o shora zmíněný případ, kdy by bylo možno výjimečně přiznat odměnu advokátu dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, přestože k první poradě s klientem nedošlo; krom toho, i kdyby o takový případ šlo, pouhé převzetí usnesení o ustanovení advokátem a zaslání stručného přípisu účastníku či jeho zákonnému zástupci s výzvou, aby se dostavil, nelze z materiálního hlediska nikdy považovat za převzetí a přípravu zastoupení. Závěr, že stěžovatel nevykonal žádný úkon právní služby, a proto mu nepříslušní odměna, je proto správný.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 1. srpna 2011

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu