Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1624/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Ing. M. Č., právně zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudu, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 36 odst. 1d (dále jen).

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením soud podle § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. a) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného R. J. pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, a to dle poučení daného mu městským soudem, dle něhož může stížnost podávat kromě státního zástupce a obviněného rovněž poškozený.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 2. 2011 sp. zn. stížnost zamítl s tím, že stěžovatel byl poučen nesprávně a že vadné poučení mu nemůže přiznat více práv, než zákon stanovuje. Usnesení bylo dle stěžovatele doručeno jeho zmocněnci dne 5. 4. 2011.

Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011. Městský soud po předběžném projednání obžaloby zastavil trestní stíhání obviněného R. J., neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Stěžovatel na základě nesprávného poučení podal proti usnesení stížnost, kterou krajský soud zamítl, neboť stížnost podala osoba neoprávněná.

Vzhledem k tomu, že byl stěžovatel nesprávně poučen o opravném prostředku a v důsledku toho podal stížnost, k níž nebyl jako poškozený oprávněn, což správně konstatoval stížnostní soud, Ústavnímu soudu nezbylo, nežli ústavní stížnost projednat, jako by byla podána ve lhůtě, neboť nelze připustit, aby na základě nesprávného poučení soudu byl stěžovatel zkrácen na svých právech, což by mohlo v konečném důsledku vést až k porušení principu denegationis iustitiae.

Co se však týče věcné stránky ústavní stížnosti, nelze než konstatovat, že se jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi (srov. usnesení II.ÚS 361/96, publ. in Sb. n. u., sv. 7, str. 345,

I.ÚS 84/99

, tamtéž, sv. 14, str. 291) vyložil, že z a y lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit (y). Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, zákonná pravidla nestanoví, natož aby takový požadavek byl chráněn na ústavní úrovni.

Na uvedeném stanovisku Ústavní soud setrvává i v dané věci, kdy ze skutečnosti, že obecný soud, který jediný může rozhodovat v otázce viny a trestu s konečnou platností, dospěl k závěru, že ke skutku, pro který byl obviněný stíhán, nedošlo, nelze dovozovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele jako poškozeného. Pokud stěžovatel i nadále tvrdí, že mu byla jednáním R. J. způsobena škoda, má k dispozici prostředky práva civilního, kterými lze tuto škodu vymáhat.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu