Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1579/11

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele V. S., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Mánesova 19, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2011 č. j. -66 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. května 2010 č. j. -32, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v , , , 2, a d.

Stěžovatel nejprve popsal průběh proti němu vedeného trestního stíhání, jež bylo v návaznosti na kasační nález Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2009

sp. zn.

ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2009 sp. zn. , jímž byl v předmětném trestním řízení zproštěn obžaloby. Vyjádřil přesvědčení, že pokud se [ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] domáhal náhrady nemajetkové újmy jemu způsobené výkonem vazby o celkové délce 280 dnů a výkonem trestu odnětí svobody v trvání 253 dnů, obecnými soudy přisouzená částka ve výši 219.900,- Kč, tj. 300,- Kč za jeden den, neodpovídá všem okolnostem případu a intenzitě zásahu do jeho osobnostních práv. Uzavřel, že dle jeho názoru je to právě Ústavní soud, který by se měl vyslovit k tomu, jakou hodnotu má osobní svoboda člověka, resp. jaká částka může být důstojnou omluvou a kompenzací ztrát a újmy, která stěžovateli (nezákonným) omezením osobní svobody vznikla. Stěžovatel je toho názoru, že rozhodně by měla být mnohem vyšší, než jakou mu přisoudily, vycházejíce ze své volné úvahy, obecné soudy.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [, písm. d)y ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další (viz i u ostatních odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu internetové stránky nalus.usoud.cz)].

Z obsahu odůvodnění napadených rozsudků se podává, že nárok stěžovatele opřený o ustanovení byl obecnými soudy shledán co do právního základu důvodným. Ohledně výše nároku dospěly soud I. stupně i odvolací soud oproti žalobnímu požadavku stěžovatele k závěru, že žalobu v rozsahu částky 904.535,25 Kč je třeba zamítnout a přiznaly stěžovateli na náhradě nemajetkové újmy částku, jak shora uvedena, resp. částku ve výši 84.000,- Kč (s přesně specifikovaným příslušenstvím), když předtím již Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti přiznala a vyplatila stěžovateli odškodnění ve výši 135.900,- Kč coby peněžité zadostiučinění, poskytnuté v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody.

Stěžovatel přitom finančně vyjádřil újmu vzniklou omezením osobní svobody částkou 1.364,25 Kč denně. Na rozdíl od jeho názoru obecné soudy učinily úsudek o adekvátní výši náhrady 300,- Kč za jeden den omezení osobní svobody. Soud I. stupně vyšel z toho, že toto zadostiučinění je přiměřené a odpovídající závažnosti vzniklé újmy, jakož i všem okolnostem, za nichž k této újmě došlo, a že plně odráží i ekonomickou situaci v České republice. Na podporu své argumentace dodal, že i Evropský soud pro lidská práva připouští, že účinným prostředkem ochrany je i to, že podle práva členského státu poskytnutá náhrada nedosahuje částek, ke kterým by dospěl Evropský soud pro lidská práva, tedy může být i nižší, a to zejména s přihlédnutím k hladině životní úrovně v jednotlivých členských státech. S těmito závěry se posléze ztotožnil odvolací soud při konstatování, že volná úvaha soudu I. stupně nevybočuje z rámce platné právní úpravy a dosavadní relevantní judikatury.

Již v nálezu

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, "že rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení Další judikatura obecných soudů (srov. např. přiměřeně rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009 sp. zn. a rozhodnutí téhož soudu ze dne 8. února 2008 sp. zn. , ze dne 30. 7. 2008 č. j. -71 a další rozhodnutí) v tomto ohledu rozlišuje mezi posouzením skutkových zjištění týkajících se existence nemajetkové újmy - tedy základu nároku (jež úvahou soudu ve smyslu není) a určením konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež úvahou soudu ve smyslu je. Tatáž judikatura se rovněž ztotožnila s názorem, že neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši)." (srov. i odst. 11 nálezu

sp. zn.

). To se týká přirozeně rovněž stanovování konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění v souladu s podmínkami , 2 v tom kterém individuálním případě.

Jak Ústavní soud připojil kupř. v usnesení , mezemi "volné" úvahy je toliko požadavek vyvarovat se libovůle, povinnost vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o konkrétní a přezkoumatelná hlediska (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009 sp. zn. ).

To se v souzené věci stěžovatele v nezbytném rozsahu i stalo. Přehodnocovat volnou úvahu soudu, učiněnou ve smyslu potud, zda soudy přiznaná náhrada za nemajetkovou újmu má či nemá být vyšší, Ústavnímu soudu potom zásadně nepřísluší. Nahlíženo principem proporcionality, o extrémní disproporcionalitu při vymezení její konkrétní výše ze strany obecných soudů se nejedná.

Aniž by Ústavní soud jakkoli odhlížel od významu ústavně zaručeného práva na osobní svobodu a s jejím omezením spjatého práva na ochranu osobnosti, pod aspektem ústavněprávního přezkumu konstatuje, že interpretace relevantního právního rámce provedená obecnými soudy je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

) a ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. kupř. nález

sp. zn.

).

Protože, vycházeje z uvedeného, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu