Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1165/11

Ústavní soud rozhodl dne 2. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 808/66, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 32, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011 č. j. -185, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009 č. j. -158 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2007 č. j. -78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž bylo údajně porušeno její základní právo na spravedlivý proces, zaručené d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze v části výroku pod bodem I, kterou bylo stěžovatelce uloženo zaplatit žalobkyni částku 2.000.000,- Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y ČR). Není proto povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ ]. Přestože je tato skutečnost stěžovatelce známá z řady jiných rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž rozhodoval o jejích ústavních stížnostech, opětovně staví Ústavní soud do role další soudní instance a vyžaduje přehodnocení závěru obecných soudů.

Po přezkoumání argumentů stěžovatelky a napadeného usnesení Nejvyššího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že obecné soudy dospěly k závěru, že písemnost, označená jako dohoda o narovnání ze dne 10. 3. 2004, je neplatná, ale je ji nutné považovat za právní úkon uznání závazku podle § 323 obchodního zákoníku. S tímto závěrem stěžovatelka zásadně nesouhlasí. Podstatou argumentů stěžovatelky je její polemika s právními závěry soudů, aniž by ji doplnila argumentací, která by její věc jakkoli "posunula" do ústavněprávní roviny.

Tvrzení stěžovatelky o porušení jejího práva na spravedlivý proces není důvodné, neboť Ústavní soud zjistil, že obecné soudy její věc po právní stránce zhodnotily zcela v souladu s příslušnými ustanoveními , ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"). Stěžovatelka využila možnosti uplatnit všechny procesní prostředky k obraně svého práva a samotná skutečnost, že řízení skončilo způsobem, se kterým se neztotožňuje, odůvodněnost ústavní stížnosti nezakládá. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání stěžovatelky proti výroku pod bodem I rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž tento soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2007 č. j. -78 v části výroku pod bodem I, jíž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit žalobkyni částku 2.000.000,- Kč s příslušenstvím od 1. 10. 2005 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušenému odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak. Dovolání nebylo shledáno přípustné ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Tyto závěry dovolacího soudu nijak nezasáhly do práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Napadená rozhodnutí jsou logická, přesvědčivá a z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu