Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1604/2010

U S N E S E N Í

ŠROT GEBESHUBER s. r. o., se sídlem v Sokolnicích, Kobylnická 457, PSČ 664 52, identifikační číslo osoby 49434004, zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem, se sídlem v Brno, Radnická 11, proti žalované MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 66, identifikační číslo osoby 25124986, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Náměstí Přemysla Otakara II. 32/17, o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2009, č. j. -158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti výroku pod bodem I záhlaví označeného rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2007, č. j. -78, v části výroku pod bodem I, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. října 2005 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení (dále též jen „“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).

Samotná otázka, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno, jestliže nepředložila originál dohody o narovnání nebo její ověřenou fotokopii a žalovaná pravost a správnosty popřela, není otázkou právní; závěr o tom, zda účastník unesl důkazní břemeno (zda se mu podařilo prokázat právně významné skutečnosti, na nichž zakládá uplatněný nárok nebo svou procesní obranu ), je závěrem skutkovým. Dovolací důvod stanovený v , pod který je možno výhrady dovolatelky proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže (srov. ).

Za právní však lze považovat otázku, zda „lze originál či ověřenou kopiiy nahradit jiným způsobem za předpokladu, že je popřena její pravost a správnost“; jde totiž o otázku výkladu normy procesního práva. Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce však tato otázka nezakládá. Odpověď na otázku, zda lze existenciy a její obsah prokázat jinými důkazními prostředky než samotnouu, vyplývá explicite z ustanovení , věty první, , podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské a exekutorské zápisy a jinéy a výslech účastníků. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. C 102 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2). Otázka, zda je způsobilým důkazním prostředkem (neověřená) kopiey, pak byla v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud ji řešil v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1998, pod číslem 64 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2004, pod číslem 154).

K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemůže vést ani otázka, „zda dohodu o narovnání, jež je zvláštním smluvním typem podle a která v tomto režimu byla uzavřena, lze v případě nesplnění podmínek pro tento úkon považovat za nepojmenovanou dohodu podle obchodního zákoníku, což smluvní strany vůbec nezamýšlely, a tím akceptovat část takového úkonu, tj. uznání závazku, za platný“. Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může totiž založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Právní závěr, že obsah smlouvy označené jako dohoda o narovnání nesplňuje náležitosti smluvního typu upravené v ustanovení (dále též jen „obč. zák.“), neboť jejím předmětem nejsou sporná práva, a že podle obsahu jde o složený právní úkon sestávající z uznání závazku podle ustanovení obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a nepojmenované dohody podle ustanovení obch. zák., odvolací soud nezaložil na skutkovém závěru, že vůlí smluvních stran bylo narovnat práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Jestliže odvolací soud zdůraznil, že smlouvu posuzuje nikoliv podle jejího označení, nýbrž podle jejího obsahu (jímž je souhlasný projev vůle smluvních stran – srov. odst. l a obč. zák.), pak zcela zřejmě vycházel z opačného skutkového závěru než z toho, který mu podsouvá dovolatelka. Na základě toho také – oproti tomu, co mu dovolání též neprávem přisuzuje – nedovodil, že smlouva byla uzavřena v režimu ustanovení obč. zák., nýbrž dospěl k závěru přesně opačnému. Závěry, že při posuzování smlouvy z hlediska jejího zařazení pod příslušný smluvní typ je rozhodné nikoliv její označení, nýbrž její obsah, a že smlouva, jejíž obsah neodpovídá žádnému ze smluvních typů upravených v občanském či obchodním zákoníku (tj. neobsahuje podstatné části některé z pojmenovaných smluv - srov. obch. zák.), není stižena neplatností, nýbrž jde o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu ustanovení obč. zák. či , věty první, obch. zák., pak vyplývají z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 2357 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek CD 28, rozsudek ze dne 22. září 2004, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod č. C 3085, svazek CD-1, rozsudek ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod č. C 3825, svazek CD-3, a rozsudek ze dne 9. září 2009, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod č. C 7686, svazek CD-1).

Vytýká-li pak dovolatelka napadenému rozhodnutí absenci odůvodnění, proč odvolací soud nevyvodil procesní důsledky z poučení poskytnutého žalobkyni podle ustanovení , pak patrně přehlédla, že dovolací důvod podle ustanovení

(tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), pod který je možno její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže (srov. ).

O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva

a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení

, se tu nejedná (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne

28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a ; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. ledna 2011

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu