Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 838/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Statutárního města Karviná, se sídlem Karviná - Fryštát, Fryštátská 72/1, zastoupeného JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Čs. legií 1364/20, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 10. 2009, čj. - 42, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2009, čj. - 54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo vlastnit majetek podle , a právo na spravedlivý proces podle d (dále "").

Stěžovatel uvedl, že ve zmíněném exekučním řízení navrhl zastavení exekuce proto, že právo na výkon exekučního titulu zaniklo podle , o přestupcích, ve znění do 1. ledna 2006 (dále "zákon o přestupcích"). Vzhledem k tomuto dispozitivnímu úkonu u něj obecné soudy shledaly zavinění na zastavení exekuce, ačkoliv k tomu došlo výlučně v důsledku zániku vymáhaného nároku prekluzí. K tomu měly přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že procesně odpovídá za to, že exekuční titul bude vykonatelný po celou dobu exekučního řízení a že zavinil jeho zastavení. O procesním zavinění oprávněného lze uvažovat, jen pokud nezachoval při podání návrhu na exekuci nebo při jejím provádění potřebnou míru pečlivosti. Obecné soudy měly vzít v úvahu, proč k zastavení exekuce došlo a po celou dobu řízení zkoumat, z úřední povinnosti, zda nedošlo k prekluzi. Pokud tak neučinily, nezbývalo stěžovateli než podat návrh na zastavení exekuce v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. .

II.

Z ústavní stížnosti a z připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 10. 2009, čj. - 42, byla zastavena exekuce, nařízená usnesením téhož soudu ze dne 23. 5. 2008, čj. - 3, k návrhu stěžovatele jako oprávněného proti povinnému R. Š. a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Jiřímu Doležalovi náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč. K jeho odvolání Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 12. 2009, čj. - 54, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

III.

Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod ( ). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny práva nebo svobody jeho účastníka chráněné předpisy ústavního pořádku.

Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, tvrzená pochybení ve věci stěžovatele neshledal. K problematice náhrady nákladů exekuce se Ústavní soud vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. , a v nálezu ze dne 1. 3. 2007,

sp. zn.

, kde uvedl, že pro rozhodování o náhradě nákladů exekučního řízení při zastavení exekuce je východiskem určení a hodnocení důvodů, pro které k zastavení exekuce došlo. V usnesení ze dne 14. 4. 2006,

sp. zn.

, pak Ústavní soud vyslovil, že ustanovení exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení, tj. ustanovení a , neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity ( exekučního řádu).

Jak vyplývá z napadených rozhodnutí obecných soudů, exekuce byla zastavena k návrhu stěžovatele ze dne 9. října 2009, tedy na základě jeho dispozitivního úkonu, jímž byly vázány. Proto uzavřely, že bez ohledu na to, zda a jakým způsobem jej odůvodnil, je to právě on, kdo zavinil, že exekuce musela být zastavena. Podle § 89 exekučního řádu jej tak stíhá povinnost hradit její náklady, jako důsledek jeho procesní odpovědnosti. Krajský soud v Ostravě (dále "odvolací soud") se přitom jeho argumentací (tj. že mu nelze vytknout, že před podáním návrhu na nařízení exekuce nezachoval potřebnou míru pečlivosti) dostatečně vypořádal. Stěžovatelem citované ustanovení zákona o přestupcích bylo pak s účinností od 1. ledna 2006 zrušeno , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím .

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele, při polemice s učiněnými právními závěry, nepřekročila rámec podústavního práva. Navíc se obrací na Ústavní soud se skutkově totožnou věcí a používá stejnou argumentaci, se kterou se Ústavní soud již vypořádal na základě jeho předcházejících ústavních stížností, které byly odmítnuty jako neopodstatněné (

sp. zn.

, ze dne 14. 3. 2011 a

sp. zn.

, ze dne 10. 3. 2011). Od svých zde uvedených závěrů se přitom Ústavní soud nemá důvod odchýlit ani v posuzovaném případě, a proto na ně pro stručnost dále odkazuje.

Ústavní soud pro úplnost dodává, že vzhledem k výši částky nákladů exekuce lze věc v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2009,

sp. zn.

).

Proto byla ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu