Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 476/11

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti SAZKA, a.s., IČ 47 11 63 07, se sídlem Praha 9, K Žižkovu 851, zastoupené jednatelem JUDr. Alešem Hušákem, právně zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Bakeš & partneři Praha 1, Na Příkopě 23, směřující proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 14. září 2007, č.j. 257155/07/009511/4420, Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 27. února 2008, č.j. 2927/08-1300-105163, a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2010, č.j. -90, a Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2010, č.j. -131, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek, zakotvené v d (dále jen ""), zásady pro vyvlastnění, zakotvené v y, princip ukládání daní, zakotvený v y, právo na soudní a jinou ochranu a na spravedlivý proces, zakotvené v y a v y, a principy právního státu , zakotvené v y.

Napadeným platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 9 byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty za měsíc červen 2007 ve výši 23.075.697,- Kč. K odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru vydalo Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu výše uvedené rozhodnutí, jímž odvolání zamítlo. O následné správní žalobě rozhodl citovaným rozsudkem Městský soud v Praze, který žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). O kasační stížnosti rozhodl napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud, který kasační stížnost zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti velice obsáhle popsala okolnosti, kdy ustanovení v zákoně č. , o dani z přidané hodnoty (dále jen "") omezovalo účinnost a do 31. prosince 2004. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, bylo omezení účinnosti zrušeno. Podle stěžovatelky tedy došlo k oživení zrušených ustanovení a postup finančních orgánu, jakož i správních soudů, které tuto reinkarnaci nezohlednily, ji zkrátil v jejích právech. V důsledku toho jí byla vyměřena daň v rozporu se zákonem a stěžovatelka tak byla protiústavně poškozena. S ohledem na uvedené okolnosti se v ústavní stížnosti domáhala zrušení všech napadených rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že touto problematikou se již zabýval, a to přímo ve vztahu k dotčenému ustanovení . Mimo dalšího podání stěžovatelky, o němž Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 31. března 2011,

sp. zn.

, zde existuje nález ze dne 8. února 2011,

sp. zn.

, který se danou problematikou velice důkladně zabýval a závazným způsobem vyloučil i stěžovatelkou požadovanou obnovu již zrušeného ustanovení zákona. Proto čtvrtý senát na uvedený nález zcela odkazuje.

Ve stručnosti je pak možno odkázat rovněž na fakt, že ke zrušení části , které upravovalo pozbytí platnosti dotčených ustanovení k 31. prosinci 2004, došlo , ze dne 14. března 2006. Stalo se tak tedy více než rok poté, co ustanovení o osvobození od daně zanikla

Ve svém podání stěžovatelka opakovaně argumentovala způsobem, kterým se zabýval již odvolací finanční orgán i správní soudy, a který neshledaly jako opodstatněný. Stěžovatelka neuvedla žádnou jinou okolnost, která by svědčila o tom, že v její věci došlo k naříkaným zásahům. Orgány veřejné moci se věcí zabývaly řádně a rozhodnutí o vyměření daně bylo vydáno na základě platné právní úpravy a v souladu s ústavním pořádkem. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu