Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 977/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti společnosti Gordion, s. r. o., se sídlem Praha 9, Kolmá 6/682, zastoupené Mgr. Vlastislavem Andrštem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Španělská 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011 č. j. -253, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného d (dále jen ""), jakož i a y (dále jen ""), , a y, zrušení shora označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011 č. j. -253 byly zrušeny rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009 č. j. -137, v napadeném výroku pod body II. a III. a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008 č. j. -88, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 4. 2008 č. j. -93 a předmětná věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Stěžovatelka vyslovuje v tomto ohledu v ústavní stížnosti svůj nesouhlas s názorem Nejvyššího soudu uplatněným v předmětném rozhodnutí, že nelze podmínit nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, o smluvní pokutě je ustanovením kogentním. Na základě tohoto výkladu zrušil Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, jimiž byla zamítnuta žaloba vedlejší účastnice na zaplacení částky 10.000.000,- Kč jako vrácení bezdůvodného obohacení, a zasáhl tak do stěžovatelčiných základních práv. Stěžovatelka proto v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil.

II.

3. Dříve, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

4. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není, a ani z povahy věci nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž všech orgánů veřejné moci, zvláště pak obecných soudů.

5. Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně proto jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 34, str. 321 a násl., usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikováno tamtéž, svazek 40, usnesení č. 4, str. 781 a násl., nejnověji pak např. usnesení

sp. zn.

,

a

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nyní projednávané věci rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 1. 2011 č. j. -253 tak, že zrušil rozhodnutí vrchního a městského soudu a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které stěžovatel napadl svou ústavní stížností, tedy není rozhodnutím konečným, a ústavní stížnost je proto za daného stavu řízení před obecnými soudy nepřípustná. Právo stěžovatelky na případné posouzení rozhodnutí, která budou v dalším řízení před obecnými soudy vydána, Ústavním soudem tím není narušeno, neboť ve smyslu ustanovení lze proti těmto rozhodnutím podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

6. Za daného stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj