Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 576/11

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. P., zastoupeného Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010 č. j. -453 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 5. 2010 č. j. -411, takto:

1) Návrh se odmítá. 2) Stěžovateli se vrací z účtu Ústavního soudu zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl zavázán k placení výživného nezletilým dětem, svěřeným do výchovy jejich matky. Uvedl, že při určení výživného pro každé z dětí částkou 7.500,- Kč měsíčně za dobu od 1. 7. 2007 do 30. 10. 2008 a částkou 8.500,- Kč od 1. 10. 2010 soudy nevzaly zřetel na majetkové poměry matky, na její vyživovací povinnost k nezletilým, dále pak na jeho námitky, týkající se jeho současné životní úrovně a úrovně dětí, jež je dle jeho názoru výrazně vyšší. S ohledem na uvedené vyslovil přesvědčení, že napadenými rozsudky byla porušena jeho základní práva, zakotvená v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v souladu s , , a přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán k plnění vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, narozeným 15. 3. 1996, a to za dobu od 1. 7. 2007 do 30. 10. 2008 každému z dětí částkou 10.000,- Kč měsíčně, dále k úhradě dlužného výživného, k zaplacení nákladů řízení matce dětí a státu, a jímž byl návrh otce, nyní stěžovatele, na snížení výživného zamítnut, a po doplnění dokazování opodstatněně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Z rozhodnutí a jeho odůvodnění vyplývá, že odvolací soud výši výživného pro nezletilé děti za dobu od 1. 7. 2007 do 30. 10. 2008 změnil tak, že otce zavázal k plnění částkou nižší, tj. částkou 7.500,- Kč měsíčně, současně také změnil výrok o dlužném výživném za uvedenou dobu, od 1. 10. 2010 pak určil výši výživného na 8.500,- Kč měsíčně pro každé z dětí, změnil také výrok o nákladech řízení účastníků tak, že žádnému právo na jejich úhradu před soudy obou stupňů nepřiznal. Pokud jde o náklady státu, v tomto směru výrok o nich změněn nebyl. Nutno konstatovat, že odvolací soud se v obsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí se všemi odvolacími námitkami stěžovatele - s poukazem na provedené důkazy o výdělkových a majetkových poměrech obou rodičů, o rozsahu jejich vyživovacích povinností a o výši potřeb dětí - vyčerpávajícím způsobem vypořádal a proto lze na ně v dalším odkázat. K tvrzení stěžovatele, že nebyl vzat zřetel na vyživovací povinnost vůči nezletilým ze strany matky, je třeba poukázat na zjištěné zvýšené potřeby dětí, na jejichž úhradu při snížení výživného plynoucího od otce bude nepochybně plnění na matce a to vedle výkonu její osobní péče ( zákona o rodině). .

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatel zaplatil v kolcích soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč, ačkoliv tuto povinnost neměl, protože řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům (viz ). Ústavní soud proto rozhodl o vrácení soudního poplatku podle ustanovení věty první , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, použitého přiměřeně podle (viz obdobná usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu