Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1059/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -105 ze dne 23. března 2011, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -97 ze dne 13. května 2009 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. -79 ze dne 12. února 2009, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Plzni a 3) Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a České republiky-Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. dubna 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta jeho žaloba o zaplacení 1.000.000.000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným postupem obecného soudu a jeho nezákonným rozhodnutím. K odvolání stěžovatele byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem odvolacího soudu. Jeho dovolání bylo usnesením dovolacího soudu odmítnuto jako nepřípustné. Stěžovatel uplatňuje svá základní práva podle , a y, a podle , a d.

2. Z ústavní stížnosti ve spojení s ostatními předloženými listinami vyplývá, že stěžovatel svůj nárok i ústavní stížnost založil na námitce, že poučení obsažené v usnesení Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. ze dne 31. ledna 2005, kterým bylo nařízeno pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení, neobsahovalo údaj o odkladném účinku stížnosti. Stěžovatel namítá, že jeho žaloba nebyla obecnými soudy řádně projednána.

3. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), vyložil úmysl zákonodárce, v zájmu racionality a efektivity řízení Ústavního soudu, dát pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Jestliže informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost "není přijatelná", přistoupí bez dalšího k jejímu odmítnutí. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. A právě o takový případ se jedná.

4. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (

sp. zn.

, N 5/1 SbNU 41; aj.). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.

5. V posuzovaném případě dospěl soud prvního stupně k závěru, že odkladný účinek ze zákona nastává podáním stížnosti proti předmětnému usnesení o nařízení pozorování ve zdravotnickém zařízení. Nedovodil, že by tato skutečnost musela být uvedena přímo v poučení, a proto neshledal, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Odvolací se k tomuto názoru připojil a zdůraznil, že stěžovatel stížnost proti předmětnému usnesení podal. Tento poukaz dovedl do důsledku dovolací soud, který uvedl, že podáním stížnosti k odkladu účinku předmětného rozhodnutí došlo, a to v souladu se zákonem. Vyvodil z toho, že s ohledem na to uvedená skutečnost, i kdyby takové pochybení bylo považováno za nesprávný úřední postup, nemohla způsobit v osobnostní sféře žalobce žádnou újmu. Tyto závěry lze považovat za důsledné, logické, předvídatelné, srozumitelné a přesvědčivé, a v důsledku toho i ústavně souladné. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti, co do podstaty shodná s argumentací obsaženou již v žalobě a následných opravných prostředcích, je tedy pouhou polemikou se závěry obecných soudů, která zásadně není sama způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny (

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481; aj.).

6. Ústavní soud tedy neshledal, že by byla porušena základní práva či svobody stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu