Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1141/11

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ARGEMON INVEST s. r. o., se sídlem Dr. Stejskala 113/2, 370 01 České Budějovice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 30a, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2011 č. j. -40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím došlo k porušení základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces garantovaného d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně základních práva a svobod (dále jen "Úmluva") a y ČR (dále jen " "). Dále jím mělo být porušeno právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu y a právo na ochranu vlastnictví podle y.

Z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně zamítl návrh stěžovatelky, aby žalovaný M. L. (dále jen "žalovaný") mu zaplatil částku 1 015 Kč s přísl. Stěžovatelka dále byl povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 600 Kč. Stěžovatelka svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se dne 17. 1. 2008 nemohl při kontrole prokázat platnou jízdenkou, přičemž do podání žaloby dlužnou částku neuhradil. Podle žalovaného ovšem nebylo pravdou, že by daného dne jel tramvají a byl kontrolován revizorem, neboť se nacházel na adrese svého trvalého bydliště, což potvrdila i svědkyně P. O. Dále uvedl, že je možné, že byly zneužity jeho doklady, neboť v červenci roku 2007 došlo k odcizení jeho občanského průkazu. Jak vyplývá ze zprávy Magistrátu města Brna, odboru správních činností, toto odcizení žalovaný nahlásil již dne 28. 7. 2007. Z výslechu policisty provedeného v rámci hlavního řízení bylo zjištěno, že si již k uplynulému časovému období nedovede průběh ztotožnění vybavit. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že to byl žalovaný, kdo by porušil svoji povinnost plynoucí z právních předpisů. Ze Zápisu o provedené přepravní kontrole přitom nebylo zjištěno, že "by to byl konkrétně žalovaný, kdo se výše uvedeného dne nemohl prokázat platným jízdním dokladem, neboť nebylo prokázáno, že by údaje zde uvedené sdělil žalovaný, když nebyla provedena žádná identifikace dle platného dokladu či ztotožnění podobou."

Stěžovatelka obecnému soudu vytkla, že provedl jen některé z označených důkazů a k provedení určitých důkazů vůbec nepřistoupil, aniž by se s tím v průběhu řízení či v odůvodnění svého rozhodnutí jakkoli vypořádal. Proto byl skutkový stav věci zjištěn neúplně, resp. nesprávně. Stěžovatelka dále namítala, že městský soud zamítl žalobu stěžovatelky pro neunesení důkazního břemene, ačkoliv se stěžovatelce nedostalo před skončením jednání žádného procesního poučení. Obecný soud tak postupoval vadným způsobem ve vztahu k poučovací povinnosti. Ze všech těchto důvodů se dopustil libovolného a svévolného jednání, které zapříčinilo porušení výše uvedených základních práv.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené .

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč [ , (dále jen " "), ve znění do 30. 6. 2009], je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatelky (srov. např. usnesení

sp. zn.

, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, a obdobně i rozhodnutí ve věcech ,

,

a další). V usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn.

či v usnesení ze dne 13. 10. 2009

sp. zn.

vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. , kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti. V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, je ta osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak dříve uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn.

).

V nyní projednávané věci městský soud zamítl jím podanou žalobu na částku 1 015 Kč a určil, že je stěžovatelka povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 600 Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedených řízeních k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí obecných soudů v rozsahu nepřevyšující totožnou částku, jak tomu bylo i v projednávané věci.

Ústavní soud dodává, že v případě bagatelních částek musí přisvědčit názoru, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Z druhé strany částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy posuzovat individuálně v kontextu intenzity zásahu, resp. v kontextu extrémnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení ze dne 8. 3. 2010

sp. zn.

).

Toliko jako obiter dictum Ústavní soud podotýká, že městský soud postupoval v řízení o projednávané věci řádně, provedl dostatečné množství důkazů, přičemž návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování nebyly racionální [svědci si totiž vzhledem k uplynutí značného času stěží mohli na danou událost pamatovat, což potvrzuje např. výpověď policisty, který si již po několika letech nedokázal průběh ztotožnění černého pasažéra vybavit]. Nebyla-li shledána v činnosti soudu libovůle, není dán prostor pro zásah Ústavního soudu, a to s přihlédnutím k bagatelnosti částky.

Proto Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj