Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 950/11

Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2011 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele JUDr. P. T., právně zastoupeného Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem 8. března 12, Liberec, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -481 ze dne 31. 3. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 31. 3. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. -481 ze dne 31. 3. 2010, jímž bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -400 ze dne 14. 12. 2007 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -387 ze dne 11. 6. 2007 a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Nejvyšší soud ve věci rozhodl, aniž by byly splněny podmínky řízení, a to konkrétně podmínka plynoucí z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), dle nějž musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Dovolatelka, úpadkyně BILL spol. s r. o., sice byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem JUDr. J. Z., ten však byl dne 20. 5. 2009 vyškrtnut ze seznamu České advokátní komory. Dle názoru stěžovatele porušil Nejvyšší soud jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d tím, že nezkoumal podmínky řízení, resp. že i přes jejich nedostatek ve věci meritorně rozhodl. Stěžovatel uvedl, že o porušení svých základních práv se dozvěděl teprve v březnu roku 2011, ústavní stížnost tedy podává ve lhůtě uvedené v .

II.

Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání.

Institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, tzn. platí, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval ( ). Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 34, str. 321 a násl., usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikováno tamtéž, svazek 40, usnesení č. 4, str. 781 a násl., nejnověji pak např. usnesení

sp. zn.

,

a

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nyní projednávané věci rozhodl Nejvyšší soud usnesením č. j. -481 ze dne 31. 3. 2010 tak, že zrušil rozhodnutí vrchního a krajského soudu a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které stěžovatel napadl svou ústavní stížností, tedy nebylo rozhodnutím konečným, a ústavní stížnost je proto za daného stavu řízení před obecnými soudy nepřípustná.

Pouze pro úplnost Ústavní soud podotýká, že i v případě, že by snad bylo namítané pochybení Nejvyššího soudu natolik závažné, že by vedlo Ústavní soud k úvahám o prolomení výše uvedených tezí o nepřípustnosti ústavní stížnosti, bylo by nutno odvozovat lhůtu k podání ústavní stížnosti ode dne doručení napadeného rozhodnutí ( ), neboť ustanovení se uplatní toliko tehdy, směřuje-li ústavní stížnost proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci. Jelikož stěžovatel převzal napadené usnesení Nejvyššího soudu dne 14. 6. 2010, byla by ústavní stížnost podaná v březnu roku 2011 zjevně opožděná. Již jen zcela na okraj Ústavní soud poznamenává, že požadavek právního zastoupení dle se uplatňuje toliko při sepisu a podání dovolání, příp. při jiných úkonech, jimiž se disponuje řízením. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol., I, II Komentář, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1913, nebo např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , dostupné na http://nsoud.cz). Následné ukončení právního zastoupení tedy zásadně nebrání meritornímu projednání návrhu.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj