Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 617/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -97 ze dne 21. prosince 2010, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -69 ze dne 26. března 2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -44 ze dne 21. srpna 2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i ostatní náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení svých základních práv na ochranu vlastnictví, na spravedlivý proces a na zákonného soudce zaručených , a d (dále jen "") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. -44 ze dne 21. srpna 2008 zamítl žalobu stěžovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti TTC TECHKOM CENTRUM a.s., se sídlem v Praze 10, Tiskařská 10, IČ 60193638 (dále jen "žalovaná"), konané dne 2. září 2005 (dále jen "valná hromada"), kterým bylo rozhodnuto o přechodů účastnických cenných papírů (akcií) žalované ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře podle § 183i a násl. obchodního zákoníku a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. -69 ze dne 26. března 2009 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. -97 ze dne 21. prosince 2010 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatel ústavní stížností brojí proti tomu, že byl jako menšinový akcionář rozhodnutím valné hromady připraven o své akcie. V řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady pak byla porušena další ústavně zaručená práva stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které byly stěžovatelem navrhovány, a nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Navíc vedl řízení jako řízení sporné, ač mělo být vedeno jako řízení nesporné, a to včetně všech zásad z nesporného řízení vyplývajících. Obecné soudy podle stěžovatele aplikovaly protiústavní právní úpravu, a to především s ohledem na absentující obligatorní dohled ČNB. Podle stěžovatele nelze mít za to, že soulad aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem vyřešil svým nálezem již Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

ze dne 27. března 2008, neboť Ústavní soud v tomto nálezu opakovaně obligatorní dohled ČNB zmiňuje a odkazuje na něj. V této souvislosti zpochybňuje stěžovatel i výši náhrady, která mu za jeho akcie byla přiznána. Stěžovatel konečně namítá, že obecné soudy posoudily nesprávně otázku délky lhůty pro svolání valné hromady, která měla být podle stěžovatele třicetidenní, ne pouze patnáctidenní.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Postup v soudním řízení včetně zjišťování skutkového stavu a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Dovolací soud s poukazem na § 183i až 183n obchodního zákoníku, na svou judikaturu i na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 27. března 2008 vyložil své závěry vztahující se ke lhůtě pro svolání valné hromady, na jejímž pořadu jednání je uplatnění práva výkupu účastnických cenných papírů, k právní úpravě jejich výkupu, shody této úpravy s ústavním pořádkem, jakož i se stanovením a posouzením výše protiplnění za nuceně vykoupené cenné papíry a charakterem řízení před odvolacím soudem vedeném jako řízení nesporné. Též odvolací soud se v odvolacím řízení proti usnesení soudu prvního stupně vypořádal s námitkami stěžovatele ve shodě s právními závěry Nejvyššího soudu, v podrobném odůvodnění svého rozhodnutí zhodnotil skutečnosti, pro které byl důvodně návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady zamítnut a pro které také ve věci samé jeho výrok potvrdil. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav, své rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž se dostatečně vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi a tvrzeními stěžovatele. Přes označení účastníků jako žalobce a žalovaný je podle náhledu Ústavního soudu zřejmé, že řízení vedl jako řízení nesporné.

Podle přesvědčení IV. senátu Ústavního soudu tak obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly, stejně jako v typově stejných věcech stěžovatele, které byly projednávány Ústavním soudem pod

sp. zn.

a

sp. zn.

, v souladu se zákony i principy zakotvenými vě a k žádnému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal tento případ, a proto Ústavnímu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu