Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 52/11

Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2011 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bauerem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Kotlářská 34, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2010 čj. -63 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2009 čj. -44 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným osobně dne 6. 1. 2011 se Ing. P. K. (dále jen "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů vydanými v řízení o zaplacení 20.680,56 Kč s příslušenstvím bylo porušeno právo na řádný zákonný proces dle věty prvníy (dále jen Ústava"), právo na spravedlivé soudní řízení dle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na ochranu majetku dle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě, a tato rozhodnutí zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 9. 10. 2009 Městský soud v Brně zamítl žalobu na zaplacení 20.680,56 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobce zavázal uhradit žalovanému náklady řízení v částce 12.876 Kč ve stanovené lhůtě k rukám advokáta (výrok II.).

Dne 22. 9. 2010 Krajský soud v Brně k odvolání žalobce rozsudek nalézacího soudu ze dne 9. 10. 2009 potvrdil (výrok I.) a zavázal žalobce zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 13.704 Kč ve stanovené lhůtě k rukám advokáta (výrok II.).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel, kromě shora uvedeného tvrzení o porušení základních práv a svobod, poukázal na nálezy a

a uvedl, že i v jeho případě nastala situace v nich popsaná, tj. porušení základních práv v důsledku svévole anebo interpretace, jež byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus).

IV.

Ústavní soud ústavní stížnost shledal zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo přesvědčení stěžovatele, že jeho civilní věc byla obecnými soudy nesprávně právně posouzena, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví, resp. pokojného užívání majetku.

K nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením jeho věci obecnými soudy Ústavní soud připomíná, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 ve věci , Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161); nález ze dne 29. 8. 2006 ve věci , Sb. n. u., sv. 42, str. 257 (261)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález ze dne 1. 2. 1994 ve věci , Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].

Ústavní soud v projednávaném případě konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodoval nalézací i odvolací soud, jež svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě pátéy a Úmluvy proces vedený před těmito soudy měl kontradiktorní charakter a zajišťoval rovnost zbraní mezi stranami, což zahrnovalo možnost strany seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim. Ústavní soud je toho názoru, že v projednávaném případě oběma stranám sporu byly v řádně vedeném řízení dány veškeré možnosti k uplatnění jejich práv. Proces, na základě něhož obecné soudy dospěly k závěru, že žalobcem uplatněný majetkový nárok není důvodný, tudíž Ústavní soud shledal spravedlivým.

Pokud jde o tvrzení o porušení základního práva na ochranu vlastnictví, resp. pokojného užívání majetku, Ústavní soud připomíná, že y stejně jako Dodatkového protokolu k Úmluvě, kterých se stěžovatel dovolával, stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a tento majetek pokojně užívat. Z ustálené judikatury Ústavního soudu pak vyplývá [srov. např. nález ze dne 1. 2. 1994 , Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45)], že pokud je zmíněnými články chráněno vlastnické právo jako takové, musí jít zpravidla o vlastnické právo již konstituované a tedy již existující, a nikoli pouze o tvrzený nárok na ně, jak tomu bylo v případě stěžovatele.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. března 2011

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu