Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 646/11

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatelky Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 58, proti usnesením Okresního soudu Praha-východ sp. zn. ze dne 31. 8. 2010 a Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 12. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných , , a d, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Prvým z označených rozhodnutí vyslovil Okresní soud Praha-východ v řízení o žalobě stěžovatelky proti žalovanému J. H. na zaplacení 1.037.453,95 Kč z titulu závazku ze smlouvy o úvěru svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Liberci jako soudu příslušnému. Učinil tak poté, co s poukazem na ustanovení , , a , obchodního zákona a a občanského zákona posoudil dohodu účastníků, obsaženou ve smlouvě o úvěru, o místní příslušnosti soudu v obvodu sídla stěžovatele jako neplatnou podle ustanovení občanského zákona pro rozpor se zákonem (ustanovení a občanského zákona), neboť se jedná, z důvodů, které podrobně rozvedl i s odkazem na vyjmenovanou soudní judikaturu a směrnici Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřenou odchylku v neprospěch žalovaného spotřebitele, bytem v Liberci. K odvolání stěžovatelky pak rozhodl Krajský soud v Praze, který napadeným rozhodnutím, rovněž podrobně zdůvodněným, usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

V ústavní stížnosti směřující proti uvedeným rozhodnutím stěžovatel obsáhle polemizuje s uvedeným závěrem obecných soudů o neplatnosti prorogační doložky, přitom v zásadě uvádí obdobnou argumentaci jako v odvolání. Obecné soudy podle něj bez hlubší analýzy konkrétní kauzy paušálně zhodnotily, že došlo ke zhoršení postavení žalovaného spotřebitele, když pouze konstatovaly rozdíly ve vzdálenosti doložkou určeného soudu pro stěžovatele a žalovaného. V této souvislosti poukazuje na zvýšené náklady řízení, jež vzniknou v případě, že místně příslušným soudem bude Okresní soud v Liberci, čímž může dojít k výraznému znevýhodnění spotřebitele. Tvrdí tak, že prorogační doložka je naopak ujednáním, které směřuje ke zlepšení postavení spotřebitelů, poukazuje i na to, že není výjimkou, že soudy považují prorogační doložky za platné. Obecným soudům dále vytýká, že nebylo přihlédnuto k tomu, že žalovaný jako spotřebitel konal protiprávně, když nesplácí dlužnou částku řádně a včas, naopak snaha stěžovatele postupovat v souladu se smluvními ujednáními a nenavyšovat žalovanému náklady související se soudním řízením je napadenými rozhodnutími devalvována. Dovolává se i judikatury Ústavního soudu a uvádí, že státní moc může do základních práv jednotlivce zasahovat pouze ve výjimečných případech a takový zásah musí vést v konkrétním případě k proporciálnímu omezení příslušného základního práva a to vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu a s ohledem na cíle, jichž má být takovým zásahem dosaženo, obecné soudy však bez přesvědčivého zdůvodnění privilegovaly žalovaného spotřebitele, když formalistickým a restriktivním způsobem vyloučily dohodu smluvních stran o prorogaci. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil. V posuzované věci soud I. stupně i soud odvolací na základě svých zjištění a konkrétních okolností, jež Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly své úvahy opírající se i o rozhodovací praxi Evropského soudního dvora, vedoucí je k závěru o neplatnosti prorogační doložky, přičemž odvolací soud dostatečně reagoval na stěžovatelovy odvolací námitky, obdobné jako námitky ústavní stížnosti. Opodstatněně také poukázal na to, že nelze přihlížet jen k finančním nákladům, ale třeba zohlednit i stránku časovou a zdůraznil, že není možno předjímat průběh soudního řízení a již vůbec ne jeho výsledek. Na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, jež nevykazují prvky libovůle, přitom nebylo zjištěno, že by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

), lze tak odkázat. Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu