Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 297/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 02.07.2009, č. j. - 4, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2010, č. j. , a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, č. j. -63, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího soudu ČR jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích , který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2010, č. j. , bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2009, č. j. -4, o nařízení exekuce na majetek stěžovatelky jako povinné podle platebního rozkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. . Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, č. j. -63 (v ústavní stížnosti nesprávně označeným jako usnesení ze dne 20.10.2010, č. j. -143) odmítnuto. Stěžovatelka má zato, že citovanými usneseními Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího soudu ČR bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, právo na zvláštní ochranu dětí a mladistvých zaručené článkem 32 odst. 1 d, jakož i právo odpovídající ústavní povinnosti vyplývající z d, dle něhož vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost .

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V dané právní věci Nejvyšší soud ČR odmítnul dovolání stěžovatelky jako nepřípustné s odkazem na , podle kterého od 1. 7. 2009 (novela provedená ) již není přípustné dovolání proti usnesením odvolacího soudu, potvrzujícím nebo měnícím usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).

Pokud stěžovatelka s tímto závěrem dovolacího soudu vyjadřuje v ústavní stížnosti nesouhlas a tvrdí, že po vypuštění původního písmena c) z je dovolání v jejím případě nadále "obecně přípustné" dle , neshledal Ústavní soud důvodu tomuto jejímu názoru přisvědčit. Také z komentářové literatury jednoznačně vyplývá, že výše citovanou novelou nastala s účinností od 1. 7. 2009 zásadní změna v tom ohledu, že se "již nepočítá s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí." (Drápal, L., Bureš, J. a kol. . Komentář. I. Vydání.Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1898).

Na podporu výše citovaných závěrů lze také poukázat na důvodovou zprávu k , ve které se uvádí: "Přípustnost dovolání ve věcech výkonu rozhodnutí podle , založená novelou provedenou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, vede postupně ke zvyšování počtu podaných dovolání směřujících do rozhodnutí odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Dovolání podávaná v těchto věcech povinnými bývají zejména pouze důsledkem existence procesní možnosti oddálení provedení výkonu rozhodnutí či exekuce, a to z toho důvodu, že spis musí být předložen Nejvyššímu soudu. Tato skutečnost následně fakticky brání bezodkladnému výkonu rozhodnutí po jeho pravomocném nařízení. Více než polovina z těchto dovolání je odmítána pro nepřípustnost, a to zpravidla proto, že dovolání neobsahují řešení otázky po právní stránce zásadního významu. Vyloučením přípustnosti dovolání ve věcech nařízení výkonu rozhodnutí a exekuce jsou ve velké míře omezovány případy obstrukčního procesního chování povinných, aniž jsou vážně dotčeny zájmy oprávněných, jejichž návrhy byly v důsledku pravomocných rozhodnutí odvolacích soudů zamítnuty. Účastníkům řízení je i nadále ponechána ochrana proti vadám vykonávaného rozhodnutí či exekučního titulu prostřednictvím žaloby pro zmatečnost."

Ústavní soud tedy uzavírá, že ve věci stěžovatelky nebylo dovolání posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje ( , ). V takovém případě (a tím je i případ posuzovaný) je "posledním procesním prostředkem" nutně již odvolání, pročež od doručení rozhodnutí o něm počíná běh 60-ti denní lhůty k podání ústavní stížnosti ( ); dobrodiní ustanovení tohoto zákona se zde uplatnit nemůže, neboť "mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje", nebyl "odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení" (srov. kupř.

sp. zn.

,

,

,

,

a další).

Za daného procesního stavu tak bylo třeba šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti počítat nikoli od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího ( ); byla-li však ústavní stížnost podána až poté, co rozhodl dovolací soud o podaném dovolání, stalo se tak zjevně po uvedené lhůtě, tedy opožděně.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že trvá-li zákonodárce na tom, aby stěžovatelé před podáním ústavní stížností vyčerpali všechny procesní prostředky v rámci jednoduchého práva, nečiní tak bezdůvodně. Naopak, chce stěžovatelům poskytnout co možná nejširší možnost ochrany jejich práv, a to takovou, která může - při splnění stanovených podmínek - jejich právní postavení pozitivně ovlivnit. Využila-li stěžovatelka - jako v právě projednávaném případě - opravný prostředek neefektivním způsobem, a to v situaci, kdy zjevně prostor pro efektivní bránění svých práv měla, je třeba konstatovat, že pochybení je na straně stěžovatelky. Je na každém účastníku řízení, aby svá práva, v souladu s zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" ("bdělým náleží práva"), uplatnil řádně. V případě stěžovatelky, zastoupené advokátem, u něhož lze předpokládat znalost procesních předpisů, tento princip platí obzvláště.

Ústavní soud proto ústavní stížnost (soudcem zpravodajem) odmítl podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2011

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj