Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
69585.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 878/11
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2011 ve věci ústavní stížnosti P. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2011 čj. 20 Co 500/2010 -498 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2010 čj. 22 C 33/2005 -399 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. 3. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatele, jímž se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29 , § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem však vyplývá, že stěžovatel, který podal již desítky ústavních stížností, byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval (např. v řízeních I. ÚS 3326/10 ,
,
,
,
,
,
,
). Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.
Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelem v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo mu formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jeho dalších ústavních stížností.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že naříkané rozhodnutí odvolacího soudu (v záhlaví návrhu snad omylem označeného jako "usnesení sp. zn. 4 Nd 469/2010 -31") mu bylo doručeno dne 3. 2. 2011; lhůta k podání nyní již řádné a advokátem sepsané ústavní stížnosti mu proto stále ještě běží.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj