Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2006/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. C., zastoupeného Mgr. Radko Majerčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Jugoslávská 28, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2009 ve věci sp. zn. a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů, jimiž měla být porušena ustanovení a a 3d (dále jen "") a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; porušena měla být rovněž ustanovení a y a ustanovení y základních práv Evropské unie.

Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 v právní věci stěžovatelovy žaloby na náhradu škody vůči státu byla zamítnuta stěžovatelova žádost o ustanovení advokáta k bezplatnému zastupování ve smyslu ustanovení ve spojení s ustanovením . Stěžovatelovo odvolání proti tomuto usnesení obvodního soudu bylo Městským soudem v Praze shora označeným usnesením zamítnuto.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy rozhodovaly v dané věci zcela arbitrárně, neboť místo aby zohlednily při rozhodování o bezplatném ustanovení advokáta jediné zákonné kritérium v podobě faktických aktuálních poměrů stěžovatele, vycházely toliko z domněnek, spekulací a ničím nepodložených závěrů, respektive zvolily nepřípustně extenzivní výklad ustanovení . Stěžovatel nadto zpochybňuje závěr obecných soudů, že v předmětné věci není právní zastoupení advokátem nutné k hájení jeho zájmů a připomíná, že předmětem jeho žaloby je vysoce specifická právní problematika, jež ustanovení právního zastoupení advokátem dostatečně odůvodňuje.

Ústavní soud vyzval obvodní soud a městský soud k poskytnutí vyjádření účastníka řízení o ústavní stížnosti. Obsah těchto vyjádření není třeba na tomto místě rekapitulovat, neboť se stal z níže uvedených důvodů bezpředmětným. Namístě je pouze zmínit, že městský soud ve svém vyjádření připomněl, že proti jeho napadenému usnesení směřuje rovněž jiná ústavní stížnost stěžovatele vedená Ústavním soudem pod

sp. zn.

.

Nálezem ze dne 20. 4. 2011 ve věci

sp. zn.

Ústavní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010 ve věci sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2010 ve věci sp. zn. . Ústavní soud přikročil ke kasaci těchto rozhodnutí obecných soudů poté, co na základě ústavní stížnosti stěžovatele dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2009 ve věci sp. zn. rozhodoval soudce, jehož na základě kritérií stanovených v rozvrhu práce Městského soudu v Praze není možno považovat za zákonného soudce ve smyslu ustanovení y.

Uvedeným nálezem tedy Ústavní soud, byť - a to je třeba zdůraznit - z jiného důvodu, než je artikulován v projednávané ústavní stížnosti (pročež v době jejího podání v této části ústavní stížnosti nebyla dána překážka litispendence), zrušil posuzovanou ústavní stížností taktéž napadené usnesení Městského soudu v Praze.

Jelikož stěžovatel na nově vzniklou procesní situaci vzniklou po zrušení napadeného usnesení městského soudu nikterak nereagoval, byl jeho právní zástupce přípisem dotázán, zda stěžovatel setrvává na původním znění petitu své ústavní stížnosti. Přípisem ze dne 12.12. 2012 právní zástupce stěžovatele sdělil, že stěžovatel na původním znění petitu trvá.

Na základě této informace proto dospěl Ústavní soud k závěru, že v části směřující proti usnesení městského soudu je třeba považovat projednávanou ústavní stížnost bez dalšího za zjevně neopodstatněnou, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí, jež (již) žádné právní účinky nemá, a proto nemůže ani (negativně) zasahovat do ústavně chráněné sféry stěžovatele.

Pouze pro úplnost je možné uvést, že by se nabízela i možnost postupu podle ustanovení ve spojení s ustanovením , a řízení o ústavní stížnosti zastavit, neboť zrušením napadeného výroku odpadl i předmět řízení o ústavní stížnosti (srov. mutatis mutandis nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 33, str. 95 a násl.).

Ve vztahu k napadenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ústavní stížnost není nepřípustná. Po zrušení usnesení městského soudu nálezem Ústavního soudu se totiž věc vrátila do stádia, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu jsou ve smyslu ustanovení ve spojení s ustanovením , o Ústavním soudu, k dispozici. Jinými slovy, Ústavní soud by byl prizmatem principu subsidiarity, jímž je řízení o ústavní stížnosti zásadně ovládáno, oprávněn přezkoumat napadené usnesení obvodního soudu pouze v případě, pokud by stěžovatel svoji ústavní stížnost směřoval současně proti rozhodnutí městského soudu, jímž (by) bylo pravomocně rozhodnuto o stěžovatelově odvolání proti napadenému usnesení obvodního soudu. Jelikož se tak projednávanou ústavní stížností nestalo, je nevyhnutelně nutno hodnotit stěžovatelovo podání v části směřující proti usnesení obvodního soudu jako nepřípustné.

Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal stěžovatelův návrh částečně návrhem zjevně neopodstatněným dle ustanovení a částečně návrhem nepřípustným dle ustanovení ; mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jej proto odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2012

Stanislav Balík

předseda senátu