Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 160/11

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. P. J., zastoupeného JUDr. Ladislavem Lamačem, advokátem, Advokátní kanceláře se sídlem Palackého 4, Olomouc, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2008 č. j. -43, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2009 č.j. -89, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2008 čj. -80 (výrok ad II) a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2008 č. j. -111 (část výroku ad I), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že obecnými soudy bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že jej to ve svých důsledcích finančně poškodilo. Rozhodl se proto opakovaně, resp. v návaznosti na své předchozí podání ze dne 13. 6. 2009, podat ústavní stížnost dle ust. , neboť předchozím rozhodnutím nebylo Ústavním soudem ve věci samé, tj. o meritu ústavní stížnosti, rozhodnuto. Ústavní soud sice ústavní stížnost přijal a stěžovateli sdělil, že ji vede pod

sp. zn.

, ale usnesením ze dne 5. 8. 2010 ji jako zřejmě bezdůvodnou odmítl.

Stěžovatel je přesvědčen, že jeho podání ze dne 13. 6. 2009, kterým si stěžoval na postup obecných soudů, obsahovalo veškerá skutková tvrzení, nezbytná k tomu, aby je bylo možno projednat. Ústavní soud proto nemohl ústavní stížnost odmítnout pro vady podání, aniž by před tím stěžovatele nevyzval k jejich odstranění.

Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Z obsahu návrhu stěžovatele vyplývá, že nesouhlasí se závěry vyslovenými v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2010 (doručeným mu dne 26. 8. 2009), kterým byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2008 čj. -43 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 4. 2009 č j. -89 (jejichž zrušení se stěžovatel domáhá i v nyní projednávané věci).

Proti rozhodnutí (usnesení i nálezu) Ústavního soudu však není přípustný žádný opravný prostředek, tedy ani ústavní stížnost; rozhodnutí Ústavního soudu jsou proto konečná. Na uvedené skutečnosti nic nemění ani okolnost, že o návrhu stěžovatele nebylo rozhodováno nálezem, ale usnesením. "Opakovanou" ústavní stížnost proti týmž rozhodnutím, o nichž již bylo Ústavním soudem rozhodnuto nemeritorním rozhodnutím, by sice bylo možné podat, ovšem pouze za předpokladu, že by byla podána v zákonem stanovené 60ti denní lhůtě od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje. Tato podmínka jednoznačně splněna nebyla.

Pokud se tedy stěžovatel, s přesvědčením o nesprávnosti právních závěrů vyplývajících z usnesení

sp. zn.

, domáhá opětovného projednání jeho návrhu směřujícího proti rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2008 čj. -43 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 4. 2009 č j. -89, o nichž již bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

, jedná se o návrh nepřípustný.

Ústavní soud vzhledem k argumentaci stěžovatele pro úplnost dodává, že jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2010, důvodem pro odmítnutí původního návrhu ze dne 13. 6. 2009 nebyly vady návrhu, ale ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná dle písm a) .

Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2008, čj. -80 (výrok ad II) a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 18. 12. 2008, čj. -111 (část výroku ad I), je návrhem podaným po lhůtě stanovené zákonem.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; je totiž Ústavní soud vázán dle y.

Ústavní soud u Okresního soudu v Olomouci ověřil, že uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci nabylo, pokud jde o ústavní stížností napadený výrok II, právní moci dne 5. 2. 2009. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě teprve dne 14. 1. 2011, jedná se evidentně o návrh podaný po lhůtě stanovené .

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení a e) , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem a návrh nepřípustný..

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2011

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj