Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 69/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., zastoupené Mgr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem Praha 4, Doudlebská 1046/8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2010, čj. - 187, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2010, čj. - 181, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle d (dále " ").

Stěžovatelka tvrdí, že Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále "odvolací soud") mechanicky zamítl její odvolání, aniž by se řádně vyrovnal s jejími argumenty, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále "soud prvního stupně") je nepřezkoumatelné, protože je odůvodněno pouze citací zákonného ustanovení, bez uvedení okolností odůvodňujících přiznání náhrady nákladů řízení T. H. (odpůrci v řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, zahájeného z podnětu stěžovatelky) v konkrétně stanovené výši. Odkaz odvolacího soudu na odůvodnění rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o základu nákladů řízení s tím, že soud citoval ustanovení , nepovažuje stěžovatelka za souladné s rozhodovací praxí Ústavního soudu.

Odvolací soud se tak odmítl zabývat tím, že soud prvního stupně své rozhodnutí přiznat odpůrci náklady řízení neodůvodnil, pouze odkázal na , bez jakéhokoli vztahu k věta za středníkem. Pokud soud prvního stupně rozhodl o její povinnosti nahradit odpůrci náklady řízení a rozhodnutí o jejich výši vyhradil samostatnému rozhodnutí, netušila, že budou přiznány ve výši 16.200,- Kč, a proto je ani nenapadla odvoláním. Podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v takovéto výši nejsou splněny, neboť v době zahájení řízení existovaly okolnosti, které podání návrhu odůvodňovaly, což bylo v řízení prokázáno. Návrh podala i ku prospěchu odpůrce, neboť v průběhu řízení se jeho stav závislosti na alkoholu, jak stěžovatelka dokládá citacemi ze znaleckých posudků, postupně zlepšil.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2010, čj. - 181, byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit odpůrci náklady řízení ve výši 16.200,- Kč. K jejímu odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2010, čj. - 187, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

III.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn.

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

). Stěžovatelka totožnou argumentaci uplatnila již v odvolání, kdy jí odvolací soud zcela srozumitelně vysvětlil, že poté, co rozhodnutí, které jí určilo povinnost nahradit odpůrci náklady řízení, nabylo právní moci, nelze již v rámci odvolacího řízení přezkoumávat základ přiznaného nároku, ale pouze jeho výši. Tu pak odvolací soud plnohodnotně přezkoumal a shledal jako správnou.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla žádná základní práva stěžovatelky porušena, a proto její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu