Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2032/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM-společenské hry s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 1359/49, zastoupené Mgr. Michaelou Zlevskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2010 č. j. -149, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž tento soud odmítl stěžovatelčino odvolání pro jeho nesrozumitelnost a neurčitost. Stěžovatelka namítá porušení svého ústavně garantovaného práva na soudní ochranu ve smyslu d; na rozdíl od odvolacího soudu je totiž přesvědčena, že odvolání obsahovalo všechny zákonné náležitosti, včetně podrobně rozvedených odvolacích důvodů.

Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. 5. 2009 č. j. -108 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci částku 86 793 Kč s příslušenstvím, žalobu odhledně 119 Kč s příslušenstvím zamítl, a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 27 660 Kč.

Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 11. 3. 2010 č. j. -149 odvolání stěžovatelky odmítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že stěžovatelka podala odvolání, doplněné dalšími podáními, které bylo z větší části neurčitého a nesrozumitelného obsahu a omezovalo se na obecná konstatování o vadnosti napadeného rozsudku; nebylo zřejmé, se kterými konkrétními skutkovými nebo právními závěry či procesním postupem soudu I. stupně stěžovatelka nesouhlasí. Stěžovatelka byla proto usnesením vyzvána k doplnění odvolání o konkrétní odvolací důvody, avšak na tuto výzvu reagovala pouze podáním, v němž se kromě vyjádření přesvědčení, že její podání splňuje předepsané náležitosti, omezila opět na všeobecný nesouhlas se závěry vyslovenými v rozsudku. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolání ani ve spojení s dalšími podáními není způsobilé k věcnému projednání a odmítl je podle ve spojení s

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Ústavní soud se plně ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, dle nějž odvolání ani ve spojení s ostatními písemnostmi nebylo způsobilé věcného projednání; ostatně obdobně to platí i o podáních, jež u zdejšího soudu učinila sama stěžovatelka před tím, než splnila podmínku povinného zastoupení.

Podle zjištění Ústavního soudu byla stěžovatelka správně vyzvána k odstranění vad odvolání. Vzhledem k tomu, že vady neodstranila a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat, nemohl odvolací soud rozhodnout jinak, než odvolání odmítnout dle Tento závěr je ústavně konformní a plně vystihuje procesní situaci, která v řízení nastala.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 26. 1. 2011

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu