Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3540/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. P. N. (dříve H.), zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 22, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2010, čj. - 204, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2010, čj. - 186, ve výroku o nákladech řízení, které snížil z původních 91.497,- Kč na 67.257,- Kč. Stěžovatelka je přesvědčena, že tímto rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle a d, y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto porušení spočívá, podle stěžovatelky, ve svévolném postupu odvolacího soudu, který v rozporu s principy spravedlivého procesu a legitimního očekávání, po jejím odvolání, jako úspěšné strany, bez jakéhokoliv návrhu žalobkyně (jako strany neúspěšné), stěžovatelce obvodním soudem přiznaný nárok na náhradu nákladů snížil.

Z připojeného usnesení Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že jím bylo změněno usnesení zmíněného obvodního soudu ze dne 27. 4. 2010, ve výroku I. o nákladech řízení tak, že výše těchto nákladů činí 67.257,- Kč, ve zbývajících výrocích bylo zmíněné usnesení potvrzeno. Podle názoru odvolacího soudu obvodní soud pochybil, pokud na všechna výše uvedená řízení (v podrobnostech viz odůvodnění jeho usnesení) aplikoval pouze , neboť tento postup byl správný pouze u prvního řízení. Na první odvolací řízení je třeba již aplikovat a na řízení po kasaci, stejně tak jako i na následné odvolací řízení, na které je třeba aplikovat tuto vyhlášku ve znění účinném od 1. 9. 2006. Stěžovatelka má tedy právo na 60 % nákladů řízení, které odvolací soud v odůvodnění konkrétně specifikoval s tím, že ze žádného ustanovení nevyplývá tzv. zákaz reformace k horšímu, tj. zákaz rozhodnutí o nákladech řízení v neprospěch stěžovatelky.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s právním názorem odvolacího soudu o aplikaci , o způsobu výpočtu náhrady nákladů řízení. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. usnesení

sp. zn.

nebo

sp. zn.

, případně

sp. zn.

). Procesní povaha soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, způsobuje, že zde není zjevná reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního práva. Výjimku lze připustit pouze v případě, kdy by konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces, dovozované z článku 36 odst. 1 y. Protože nemůže jít o nic jiného než o zpochybnění interpretace a aplikace příslušných procesně právních ustanovení, uplatní se zásada, že o protiústavní výsledek jde pouze tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity. Více než v jiných případech se zde uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Ústavní soud dal ve své judikatuře též opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran ve věci a další skutečnosti významné pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a podle toho o nákladech řízení rozhodovaly.

V přezkoumávané věci odvolací soud v odůvodnění svého usnesení podrobně vyložil své závěry při rozhodování o výši nákladů řízení mezi účastníky zmíněného sporu. V podrobnostech lze odkázat zejména na stranu 3 zmíněného usnesení, aniž by bylo třeba cokoli opakovat. Není úkolem Ústavního soudu přepočítávat náklady řízení za situace, kdy odvolací soud podrobně zdůvodnil, v procesně poněkud složitějším případě, své závěry, které jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování a nevykazují žádné prvky svévole či ústavněprávního deficitu. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal, že by v činnosti odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle , o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu