Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3427/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti 1) M. S., 2) J. S., obou zastoupených JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem Koželužská 5, Olomouc, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 4. 10. 2010 čj. 1 ZN 368/2010-15, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 12. 2010, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byla zamítnuta jejich stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podle tr. ř. Stěžovatelé se domnívají, že postupem orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " "). S rozhodnutím státního zástupce, kterým byl postup policejního orgánu v rámci prověřování trestných činů shledán správným, nesouhlasí, přičemž poukazují na nedostatečné odůvodnění usnesení o odložení věci.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že příslušný policejní orgán prováděl prověřování dle § 158 odst. 3 tr. ř. na základě trestního oznámení stěžovatelů o podezření ze spáchání trestného činu, kterého se měl dopustit Pavol Girašek. Dne 14. 9. 2010 vydal usnesení, jímž dle § 159a odst. 1 tr. ř. věc odložil, neboť neshledal skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba.

O stížnosti stěžovatelů rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci napadeným usnesením, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost jako nedůvodnou zamítl, neboť v postupu policejního orgánu neshledal žádné nedostatky.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a příslušných rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle y součástí ústavního pořádku. ani neupravuje detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nezpochybnitelné a základní konstitutivní principy státu a práva; výkladem a y lze pak dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Proto pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y žádné základní právo stěžovatele na takový (trestněprávní) druh "satisfakce" (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, s. 291 a násl.).

Rovněž v projednávané věci tudíž Ústavní soud konstatuje, že v samotném zamítnutí stížnosti stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž zásadně neexistuje (o připustitelné výjimky zde nejde).

Ústavní soud k tomu dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 y, jehož se stěžovatelé dovolávají, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, respektive ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se orgány činné v trestním řízení podnětem stěžovatelů důkladně zabývaly a svůj postup řádně zdůvodnily. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, a v tom, jak s tímto podnětem naložily, nelze spatřovat projev "libovůle" či "svévole". Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelů, že došlo k zásahu do jejich ústavního práva garantovaného y.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu