Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2138/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -58 ze dne 8. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 23. 7. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "") č. j. -58 ze dne 8. 6. 2010.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh bylo zjištěno, že JUDr. Tomáš Pelikán, insolvenční správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo (dále jen "vedlejší účastník"), v rámci přezkumného jednání s poukazem na ustanovení , (dále jen ""), popřel co do pravosti stěžovatelčinu přihlášenou pohledávku na bezúplatný převod bytové jednotky do jejího osobního vlastnictví s odůvodněním, že tuto pohledávku nelze platně přihlásit do insolvenčního řízení podle , jak učinila stěžovatelka, neboť tato pohledávka bude uspokojena postupem předvídaným ustanovením téhož zákona. Stěžovatelka podala proti správci incidenční žalobu, kterou se domáhala, aby soud určil, že její (popřená) pohledávka je zjištěná a existuje po právu. Následně, v návaznosti na výsledek řízení o obdobných návrzích jiných členů Pražského stavebního bytového družstva, vzala stěžovatelka tuto žalobu zpět.

Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením č. j. -43 ze dne 29. 3. 2010 řízení zastavil (výrok I.) a s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), uložil stěžovatelce uhradit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 11.880,- Kč (výrok II.). Do výroku o náhradě nákladů řízení podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl usnesením č. j. -58 ze dne 8. 6. 2010 tak, že výrok II. usnesení městského soudu potvrdil a současně zavázal stěžovatelku k úhradě nákladů odvolacího řízení v částce 960, Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že posledně uvedeným rozhodnutím vrchního soudu byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y základních práv Evropské unie. Dle jejího přesvědčení mělo být obecnými soudy při rozhodování o nákladech řízení aplikováno moderační ustanovení ; důvody hodné zvláštního zřetele spatřovala stěžovatelka v nejednoznačnosti ustanovení a dále v pochybeních insolvenčního soudu a vedlejšího účastníka, jimiž byla u stěžovatelky vyvolána silná nejistota ohledně řádného uplatnění nároku na bezúplatný převod bytové jednotky do osobního vlastnictví, což ji v konečném důsledku vedlo k podání předmětné žaloby. Stěžovatelka měla za to, že přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi bylo za těchto okolností nespravedlivé, a to i z toho důvodu, že z obdobných skutkových a právních okolností vycházelo dalších přibližně 80 incidenčních sporů a vedlejší účastník se ve všech nechal právně zastoupit, přestože je sám advokátem se značnou zkušeností v insolvenčním řízení. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu č. j. -58 ze dne 8. 6. 2010 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná, a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V prvé řadě je třeba podotknout, že Ústavní soud se již zcela totožnými případy zabýval v usneseních

sp. zn.

,

,

a

(všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž vyslovil právní názor, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Vzhledem k povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí kvalifikované vady dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. V takto nastavených mantinelech přezkumu Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů ve výše uvedených případech neshledal a od tohoto právního názoru neměl důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci. Nezbylo mu tedy než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu