Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3005/10

Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. D., zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, AK se sídlem Husova 5, Praha 1, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -13 ze dne 9. 8. 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví citované rozhodnutí obecného soudu pro porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle d a dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud zjistil, že JUDr. Tomáš Pelikán, insolvenční správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo (dále jen "správce"), v rámci přezkumného jednání s poukazem na ustanovení , (dále jen " "), popřel co do pravosti stěžovatelovu přihlášenou pohledávku na bezúplatný převod specifikovaného nemovitého majetku do jeho vlastnictví s odůvodněním, že tuto pohledávku nelze platně přihlásit do insolvenčního řízení podle , jak učinil stěžovatel, neboť tato pohledávka bude uspokojena postupem předvídaným ustanovením téhož zákona. Stěžovatel podal proti správci incidenční žalobu, kterou se domáhal, aby soud určil, že jeho (popřená) pohledávka je zjištěná a existuje po právu. Následně, v návaznosti na výsledek řízení o obdobných návrzích jiných členů Pražského stavebního bytového družstva, vzal stěžovatel tuto žalobu zpět.

Městský soud v Praze usnesením č. j. -8 ze dne 4. 3. 2010 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") na základě stěžovatelova zpětvzetí žaloby řízení o této žalobě zastavil a s odkazem na ustanovení nepřiznal správci právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání správce Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit správci na jejich náhradu částku 11.520,- Kč a dále stěžovatelovi uložil zaplatit správci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 960,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud nákladovým výrokem pochybil, neboť správné bylo použít v jeho prospěch moderační ustanovení , jak učinil soud prvního stupně. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje stěžovatel v okolnosti, že podání incidenční žaloby zavinil správce tím, že spornou pohledávku zařadil na přezkumné jednání a popřel ji, tj. implicitně uznal, že předmětné právo na bezúplatný převod do insolvenčního řízení podle přihlásit lze. S poukazem na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -68 dovozoval, že insolvenční správce měl přihlášku pohledávky posoudit podle jejího obsahu jako uplatnění nároku ve smyslu , přičemž současně zdůraznil, že ke zvolenému procesnímu postupu byl veden procesní opatrností, opodstatněnou též nedostatkem ustálené judikatorní praxe. Stěžovatel konečně v záhlaví citovanému rozhodnutí vytýká, že náklady představované podáním vyjádření k žalobě vedlejšímu účastníkovi vznikly jen formálně, neboť z obdobných skutkových a právních okolností vycházelo dalších přibližně 80 incidenčních sporů, a nadto zde nebyl důvod, aby se vedlejší účastník nechal zastupovat advokátem, neboť je sám advokátem se značnou zkušeností v insolvenčním řízení.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Co do odůvodnění se Ústavní soud odvolává na předchozí usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

týkající se totožných případů. V nich Ústavní soud judikoval, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

Vzhledem k zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, Ústavní soud dospěl k závěru, že kvalifikované vady musí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Stěžovatelova procesní situace pak není připodobitelná ani k jakékoli výjimce z obecného pravidla, že je-li účastník řízení oprávněn nechat se zastupovat advokátem, nelze mu odepřít ani odpovídající náhradu tím vzniklých nákladů, pakliže podle procesních předpisů má na ni právo.

Závěrem Ústavní soud dodává, že celkově lze označit podanou Ústavní stížnost za bezpředmětnou, přičemž vyvolává pochybnosti o odborných i etických předpokladech advokáta pro práci v tomto oboru hájící spravedlnost. Ze spisového materiálu Ústavního soudu vyplývá, že navlas stejné ústavní stížnosti (pouze s odlišnými stěžovateli) dotyčný advokát již podal a Ústavní soud o nich ve třech případech rozhodl ještě před podáním této ústavní stížnosti. Prvně v usnesení pod

sp. zn.

, přičemž toto rozhodnutí bylo dotčenému advokátovi doručeno dne 25. 8. 2010. Ústavní soud pokládá za profesně neobhajitelné, pokud advokát závěry předchozích rozhodnutí Ústavního soudu nikterak nereflektuje a podává novou ústavní stížnost bez jakýchkoli korektur.

Vzhledem k shora uvedenému je namístě uzavřít, že k tvrzenému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu