Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 822/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky Servisní služby, s. r. o., se sídlem Petýrkova 1967/27, Praha 4 - Chodov (dříve sídlem Kartouzská 200/4, Praha 5), zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 57, Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. -27 ze dne 25. 9. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 3. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") č. j. -11 ze dne 9. 12. 2008 byla zastavena exekuce na majetek povinného R. V. z důvodu jeho nemajetnosti (výrok I.). Okresní soud současně uložil stěžovatelce povinnost uhradit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové náklady exekuce ve výši 4.165,- Kč (výrok II.) a povinnému uložil nahradit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 3.570,- Kč (výrok III.); žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). k odvolání stěžovatelky usnesením č. j. -27 ze dne 25. 9. 2009 rozhodnutí okresního soudu v napadeném výroku II., jakož i souvisejícím výroku IV., jako věcně správné potvrdil. s odkazem na závěry prezentované v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

posoudil otázku nákladů soudního exekutora podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen " "), ve znění účinném do 31. 12. 2007, a poté, co dospěl k závěru o procesním zavinění stěžovatelky za zastavení exekuce, rozhodl, jak shora uvedeno.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že v důsledku nesprávného postupu obecných soudů byla zkrácena ve svých ústavně zaručených právech. Konkrétně měl být dle stěžovatelky porušen princip právní jistoty, neboť ke dni 26. 3. 2007, kdy podávala návrh na nařízení exekuce, právní úprava, jakož i ustálená judikatorní praxe, stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení, a to i v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného, měl exekutorovi hradit povinný. Stěžovatelka stran ústavně konformního výkladu ustanovení v návaznosti na intertemporální ustanovení , kterým se mění , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, odkázala na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

a navrhla, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu č. j. -27 ze dne 25. 9. 2009 zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V prvé řadě nutno podotknout, že v nálezech, na něž stěžovatelka ve své ústavní stížnosti odkazovala, rušil Ústavní soud napadená rozhodnutí z toho důvodu, že obecné soudy nerespektovaly nutnost rozhodovat v případě řízení zahájených před účinností novely exekučního řádu, provedené , o nákladech řízení dle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007; opačný postup by totiž byl v rozporu s d (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu v nyní projednávané věci ovšem vyplynulo, že tento reflektoval výše uvedené závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu a svoji rozhodovací praxi změnil tak, aby odpovídala požadavkům kladeným na spravedlivé soudní řízení. posoudil otázku náhrady nákladů soudního exekutora při zastavení exekuce pro nemajetnost povinného dle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007, přičemž usoudil, že na straně oprávněného lze shledat částečné procesní zavinění za zastavení exekuce. proto rozhodl o rozdělení povinnosti hradit náklady exekučního řízení mezi oprávněného a povinného.

Dle názoru Ústavního soudu nelze výše uvedenému postupu krajského soudu z ústavněprávního hlediska nic vytknout; odvolací soud ústavně přijatelným způsobem, na základě provedeného dokazování, zjistil skutkový stav, na který aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když dospěl k závěru, že vzhledem k neopatrnosti a neuvážlivému postupu lze stěžovatelce přičítat částečné zavinění na zastavení exekučního řízení (k obdobným závěrům dospěl Ústavní soud např. i v usnesení

sp. zn.

,

,

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož Ústavní soud neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu