Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 820/10

Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Petýrkova 1967/27, 140 00 Praha 4 - Chodov, zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábř. 57, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 24. 9. 2009 čj. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen "") domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nákladech exekuce.

Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 4. 11. 2008 čj. -23 zastavil exekuci na majetek povinného B. F. (výrok I.) z důvodu jeho nemajetnosti a rozhodl, že stěžovatelka, která v exekučním řízení vystupovala jako oprávněná, je povinna zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové náklady exekuce ve výši 4 165,- Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatelky krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že k náhradě výdajů soudní exekutorky ve výši 4.165,- Kč zavázal oprávněnou, náhradu odměny soudní exekutorky ve výši 3.570,- Kč uložil povinnému. Krajský soud s odkazem na závěry vyjádřené v nálezu

sp. zn.

posoudil otázku nákladů soudního exekutora podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007 a poté, co dospěl k závěru o procesním zavinění stěžovatelky za zastavení exekuce, rozhodl, jak shora uvedeno.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala návrh na exekuci dne 2. 5. 2007, tedy v době, kdy ustálená judikovaná právní praxe stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení, a to i v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného, měl povinnost hradit povinný. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil, čímž porušil její právo na právní jistotu, a v této souvislosti poukázala na nálezy Ústavního soudu, který v jiných jejích věcech rozhodnutí odvolacího soudu zrušil z důvodu porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y (

sp. zn.

,

,

I.ÚS 1851/09

a další).

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako účastník řízení, a pan B. F., jako vedlejší účastník řízení, nevyužili svých práv a k obsahu ústavní stížnosti, kterou jim Ústavní soud zaslal, se nevyjádřili.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V projednávané věci se jedná o situaci, kterou se Ústavní soud již zabýval a rozhodnutí odvolacího soudu ukládající stěžovatelce povinnost nahradit soudní exekutorce vynaložené výdaje opakovaně posoudil a shledal ústavně konformním. Pro účely projednávané věci tak jen připomíná, že stěžovatelka se u obecných soudů domáhala po povinných zaplacení dlužných částek řádově ve stovkách případů a v těch, ve kterých bylo exekuční řízení zastaveno pro nedostatek majetku povinného, jí byla stanovena povinnost hradit část nákladů exekuce. Podstatnou část těchto případů projednával v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jehož rozhodnutí Ústavní soud rušil, pokud byla v kolizi s ústavně konformní interpretací intertemporality, založené novelou exekučního řádu , jakož i ústavně konformní interpretací ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), která vyžaduje, aby v případě zahájení exekučního řízení před datem účinnosti uvedené novely obecné soudy postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup je v rozporu s y. V důsledku řady kasačních nálezů, a to i těch, které stěžovatelka zmínila v ústavní stížnosti, krajský soud reflektoval právní závěry Ústavního soudu a svoji rozhodovací praxi změnil tak, aby odpovídala požadavkům kladeným na spravedlivé soudní řízení a rozhodování.

Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění napadeného usnesení, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, opodstatněně konstatoval, že Okresní soud v Pardubicích nesprávně použil při rozhodnutí o náhradě nákladů exekuce ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2008, a proto při svém rozhodování postupoval podle téhož ustanovení účinném do 31. 12. 2007. Krajský soud zdůraznil, že k zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného došlo s částečným zaviněním obou účastníků řízení; na straně stěžovatelky shledal procesní zavinění na zastavení exekuce v tom, že tato, jak sama potvrdila, vstupovala do exekučních řízení s vědomím, že ve větším množství případů nedojde pro nedostatek majetku povinného k vymožení pohledávek. Ústavní soud tak v projednávaném případě shodně jako v usneseních ze dne 30. 3. 2010

sp. zn.

, ze dne 13. 5. 2010

sp. zn.

či ze dne 30. 6. 2010

sp. zn.

, uzavírá, že "odvolací soud ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistil skutkový stav, na který aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když dospěl k závěru, že vzhledem k neopatrnosti a neuvážlivému postupu lze stěžovatelce přičítat částečné zavinění na zastavení exekučního řízení".

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu.

V Brně dne 30. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu