Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1255/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky ve věci stěžovatele Ing. L. K., zastoupeného JUDr. Gerardem Wranikem, advokátem se sídlem Na Poliklinice, Karviná - Mizerov, Žižkova 2379, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu čj. -108 ze dne 11.2.2010, co do odmítnutí dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby ohledně částky 38.105,- Kč, ve stejném rozsahu proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. -53 ze dne 10.12.2007 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě čj. -27 ze dne 23.5.2007, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 30. 4. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě a dále zmiňovaného rozsudku krajského soudu, pokud jím byl potvrzen výrok I. prvostupňového soudu o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 38.105,- Kč s příslušenstvím, a dále rozsudku Nejvyššího soudu, pokud jím bylo odmítnuto dovolání ohledně téhož, to znamená ohledně potvrzujícího výroku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby co do částky 38.105,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími (jejich jednotlivými výroky) došlo k porušení jeho základních subjektivních práv garantovaných mu zejména článkem 36 až 38 d (dále jen " "). V řízení před obecnými soudy, z něhož vzešla i napadená rozhodnutí (resp. jejich jednotlivé výroky), se stěžovatel přitom domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 9. 2003 a náhrady mzdy za období a ve výši v řízení před obecnými soudy specifikované.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolával ochrany zejména svého základního práva na spravedlivý proces v širším slova smyslu. Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ke konkrétním námitkám stěžovatele v ústavní stížnosti uvádí Ústavní soud následující:

Obecné soudy se nedopustily žádného procesněprávního ani hmotněprávního pochybení, jež by mělo ústavněprávní relevanci (k procesním námitkám stěžovatele se ostatně dostatečně vyjádřil již Nejvyšší soud). Předmětné ustanovení , , ve znění , obecné soudy vyložily ústavněkonformním způsobem - srov. k tomu i Součková, M. a kol. : komentář 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2001, str. 200 a násl.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Z toho důvodu nemohl vyhovět ani návrhu stěžovatele ve smyslu [v této souvislosti Ústavní soud připomíná, že o případné náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem nerozhoduje soud prvostupňový (například okresní), ale Ústavní soud sám; Ústavní soud rovněž není příslušný k tomu, aby obecným soudům svým výrokem určoval, o čem budou v případném novém řízení - následujícím po případném vyhovujícím nálezu Ústavního soudu - rozhodovat].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu