Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2338/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel P. P., zastoupený Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2010 č. j. -226 výroku I., spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. srpna 2010, se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhal zrušení výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2010 č. j. -226 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým městský soud rozhodl, že nepřipouští zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem Mgr. M. Š. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení

Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně uvedl, z jakého důvodu považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a v rozporu s a d (dále jen "") a s Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel má za to, že aplikací ustanovení a napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva a svobody, aniž by pro tento zásah existoval naléhavý důvod, ospravedlnitelný společenskou potřebou, jež by obstála testu proporcionality. Na podporu svých tvrzení odkázal stěžovatel na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

a

.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že by došlo k porušení tvrzených základních práv.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [, písm. d)y].

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s právními závěry, ke kterým v rovině podústavního práva dospěl ve věci rozhodující soud a očekává, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že městský soud se celou věcí podrobně zabýval a své rozhodnutí, proč zastupování zmocněncem Mgr. M. Š. zjevně překračuje meze ustanovení , 2 , náležitě odůvodnil. Odůvodnění je logické, srozumitelné a argumentačně přesvědčivé. Ústavní soud nemá důvodu se odchýlit od závěrů v něm uvedených a proto považuje za nadbytečné uvedenou argumentaci opakovat a toliko na ni odkazuje.

Nelze než uzavřít, že závěry městského soudu byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (y a Úmluvy), které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah dou a Úmluvou chráněných základních práv.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ke smyslu a účelu ustanovení se podrobně vyjádřil v usnesení ze dne 10. února 2009

sp. zn.

(in http://nalus.usoud.cz), ve kterém toto ustanovení v souvislosti s otázkou zastupování zmocněncem Mgr. M. Š. podrobil i testu proporcionality z hlediska jeho kolize s právem na respektování soukromého života. Návrh na zrušení citovaného usnesení spolu s podanou ústavní stížností nebyl shledán jako důvodný a byl odmítnut pro svoji zjevnou neopodstatněnost.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení , b) jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. října 2010

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu