Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2615/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudkyň Vlasty Formánkové a Jana Musila ve věci stěžovatele T. B., právně zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bílkem, Jeremenkova 102a, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. OP 31/2008 1 PaNc 338/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 7. 9. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozsudku obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Okresní soud v Semilech napadeným rozsudkem zamítl návrh otce na snížení výživného. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel nesouhlasí ve svém návrhu především s tou skutečností, že soudy řádně neodůvodnily stanovenou výši výživného ve výši 5000,- Kč, která neodpovídá jeho majetkovým poměrům. Soudy vycházely z toho, že je stěžoval vlastníkem nemovitostí (neprodejné) a třech ojetých automobilů. Stěžovatel vykázal své příjmy ve výši 6.200,- Kč, z nichž však musí platit měsíčně zmíněných 5000,- výživného. Stěžovatel má přitom ještě další vyživovací povinnost. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu se podává, že stěžovatel v červnu 2010 doplatí leasingové splátky na opotřebený vůz, výše splátek je 17.405,- měsíčně. Z uvedeného důvodu dojde podle soudu k výraznému zlepšení jeho majetkových poměrů a z toho důvodu mu nic nebrání platit výživné v dosavadní výši. Stěžovatel přitom vykázal za rok 2009 základ daně z příjmu ve výši 116.300,- Kč.

III.

Ústavní soud dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, zejména výpovědi stěžovatele o jeho příjmech, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že za situace, kdy stěžovatel byl doposud schopen splácet měsíční leasing ve výši přes 17.000,- Kč, dojde jeho splacením ke značnému ulehčení jeho finančnímu rozpočtu. Deklarovaný příjem stěžovatele není jediným kritériem pro posuzování majetkových poměrů otce a z toho také obecné soudy vyšly. Z napadených rozhodnutí ani tvrzení stěžovatele nevyplývá, že by se otec pokusil, byť dle jeho tvrzení neprodejné, nemovitosti prodat. Pokud dojde v budoucnu ke změně majetkových poměrů na straně otce, nic mu nebrání v tom, aby se novým návrhem domáhal u obecných soudů snížení své vyživovací povinnosti.

Ústavní soud je oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv účastníků řízení. V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že odvolací soud postupoval v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikoval běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání a mezi jeho skutkovým zjištěním a právními závěry, jež vyvodil, neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu.

Ústavní soud tak předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků řízení odmítl dle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu