Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 267/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky A. P., právně zastoupené advokátkou Mgr. Kateřinou Galbovou, Jeremiášova 1422/7b, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2007 č. j. -78 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 3. 2007 č. j. -56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 1. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka byla napadeným rozsudkem obvodního soudu zavázána zaplatit vedlejší účastnici cenu za zhotovení a dodání díla, a to na základě smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zaměření, výroba a montáž kamenných kuchyňských desek dle specifikace. Po předání díla byl vznesen požadavek na úpravu hrany a výměnu jednoho kusu - důvodem bylo předtím schválené doplnění vzniklé spáry malou lištou. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí celou řadu námitek, týkajících se kvality díla a okolnosti jeho předání. Poukazuje na vadu spočívající v nekvalitním materiálu desky, kterou se nepodařilo odstranit ani dodatečným leštěním. Soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, načež dospěl soud k nesprávným skutkovým a právním zjištěním. Soud neprovedl výslech stěžovatelky, ačkoliv tento byl opakovaně navrhován a ačkoliv byla k jeho provedení předvolána. Účastníci řízení nebyli poučeni podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V odvolacím řízení soud rozhodl bez toho, aniž by žalobkyně řádně formulovala žalobní petit a soud sám za ni formuloval a vyčíslil náklady řízení. Podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

III.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Namítá-li stěžovatelka, že v řízení před obecnými soudy nebyl proveden jí navržený důkaz, ač o to opakovaně žádala, nutno s ohledem na výše uvedené podotknout, že není povinností soudu provést každý navržený důkaz, ale pakliže se soudce rozhodne důkaz neprovést, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody, pro které se tak nestalo. Je sice pravdou, že z odůvodnění rozsudku obvodního soudu takové skutečnosti nevyplývají, nicméně z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmě, že stěžovatelka měla být vyslechnuta k otázce funkcí jednotlivých osob ve firmě, což nebylo soudem považováno s ohledem na předmět sporu za podstatné.

Stěžovatelka poukazuje ve svém návrhu mimo jiné na tu skutečnost, že se jí nedostalo poučení dle ustanovení Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že účastníci měli v průběhu soudního řízení dostatečný prostor pro uplatnění svých námitek, že došlo ke skutkovému objasnění stavu věci a že byli též řádně právně zastoupeni. Ústavnímu soudu se tak jeví jako příliš formalistické rušit napadená rozhodnutí pouze z důvodů uvedeného procesního opomenutí, které zřejmě nemohlo mít vliv na vlastní meritorní rozhodnutí.

Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu