Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2483/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky UNIM spol. s r. o., se sídlem Veltrusy, Všestudy 18, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem v Praze 1, V Jirchářích 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2010 č. j. -116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou dne 24. 8. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení "usnesení (rozsudku) Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2010 sp. zn. ". Dle stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v a 3d.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z předložené kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2010 č. j. -116 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala žalobu, kterou se proti žalované České republice domáhala náhrady škody v konkrétní výši. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal mezitímní rozsudek, kterým rozhodl o základu nároku tak, že žalobě stěžovatelky vyhověl; konečnému rozsudku ponechal rozhodnutí o výši plnění a nákladech řízení. Žalovaná podala odvolání proti mezitímnímu rozsudku. Městský soud v Praze "rozsudkem" ze dne 14. 5. 2010 sp. zn. -116 rozhodl tak, že mezitímní rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení; účastníci byli poučeni o tom, že proti "usnesení není dovolání přípustné".

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznesla dvě námitky. V první uvádí, že městský soud při odvolacím jednání vyhlásil "usnesení" o zrušení prvostupňového mezitímního rozsudku, ale poté byl stěžovatelce doručen "rozsudek" o zrušení prvostupňového mezitímního rozsudku. Odvolací soud tak nesprávně užil ke zrušení prvostupňového rozsudku formu (označení) "rozsudku" namísto "usnesení" ( ); dle stěžovatelky nelze tyto dvě formy zaměňovat, neboť mají svá specifika a využitím vadné formy vznikly pochybnosti o materii rozhodnutí odvolacího soudu. Dle stěžovatelky použil odvolací soud také vadné poučení. V druhé námitce stěžovatelka nesouhlasí se zrušením prvostupňového rozsudku a polemizuje se závěry odvolacího soudu, které vedly ke zrušení prvostupňového rozsudku; dle stěžovatelky tento dostatečně tvrdil rozhodné skutečnosti, tedy odvolací soud působí křivdu a prodlužuje řízení.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Z citovaného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje. Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy.

Z výše uvedených zjištěných skutečností se podává, že stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zrušen prvostupňový mezitímní rozsudek a věc vrácena k dalšímu řízení. Otázka základu nároku na náhradu škody tak dosud nebyla pravomocně vyřešena a stále "běží" řízení před obecnými soudy, ve kterém se stěžovatelka může domáhat svých práv; ostatně ani současné zrušení odvolacím soudem nemusí znamenat to, že stěžovatelčině žalobě obecné soudy nakonec nevyhoví. Stěžovatelka tak dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práv, které je třeba před podáním ústavní stížnosti vyčerpat; Ústavní soud nastupuje jako ultima ratio až tam, kde neposkytly ochranu právům jiné orgány veřejné moci (včetně soudů). Ústavní stížnost je tak v této fázi nepřípustná. Ani chybné označení písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu jako "rozsudek" namísto "usnesení" nemá vliv na nepřípustnost ústavní stížnosti. Samotná chyba v označení písemného vyhotovení rozhodnutí pak nevyvolává protiústavnost; procesní důsledky nejsou jiné (stěžovatelce nebylo upřeno právo na spravedlivý proces), je také zřejmé, že stěžovatelka byla řádně poučena o opravných prostředcích, přičemž stěžovatelka sama tvrdí, že vyhlášena byla správná forma rozhodnutí ("usnesení").

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2010

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu