Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3621/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti GLADERIOS, SE, se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 592/22, zastoupené Mgr. et Mgr. Romanou Hiklovou advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. -133, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2015, č. j. -88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2015, č. j. -88, zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, č. j. -56, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (napadeným usnesením městský soud zamítl insolvenční návrh týkající se stěžovatelky). Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 8. 2016, č. j. -133, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu. Proti usnesením dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 2. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení.

Ústavní stížnost je nepřípustná podle ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

Ústavní stížnost v této věci je předčasná, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, resp. proti usnesení dovolacího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu. Je třeba vyčkat výsledku řízení a teprve proti konečnému rozhodnutí případně brojit ústavní stížností, která za splnění podmínek zákona bude projednatelná až proti výslednému rozhodnutí, ať již půjde o opakované rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu či rozhodnutí o úpadku stěžovatelky. Do přezkumu finálního rozhodnutí bude Ústavním soudem případně zahrnut i právní názor vyslovený v nyní napadených rozhodnutích nadřízených soudů.

Co se týče zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu, vyšel Ústavní soud ze své jednoznačné a ustálené judikatury, neboť např. usnesením ze dne 15. 2. 2011,

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz), odmítl pro předčasnost ústavní stížnost za situace, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen odvolacím soudem, a o právech stěžovatele tak (ještě) nebylo pravomocně rozhodnuto. Obdobně byly usneseními ze dne 15. 9. 2010,

sp. zn.

, nebo ze dne 3. 4. 2000,

sp. zn.

, odmítnuty ústavní stížnosti proti rozhodnutím odvolacích soudů, jimiž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena k novému projednání.

Totožně je třeba přistoupit i k rozhodnutí dovolacího soudu, které bylo napadeno společně se zrušujícím rozhodnutím soudu odvolacího a jímž bylo dovolání proti němu odmítnuto. Pokud je - s výjimkou specifických případů podle v , o jaký se ovšem v projednávané věci nejednalo - pojmově nepřípustná ústavní stížnost proti určité typové skupině rozhodnutí, zde zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, po nichž pokračuje řízení u soudu prvního stupně, je třeba stejně naložit i s rozhodnutími, jimiž byla tato rozhodnutí k opravným prostředkům přezkoumána; i rozhodnutí nadřízeného soudu lze podrobit teprve posouzení konečného rozhodnutí v dané věci Ústavním soudem. Přestože úprava , ve znění novely provedené , umožňuje s účinností od 1. 1. 2013, brojit dovoláním i proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, nemůže to nic změnit na koncepci subsidiarity ústavní stížnosti a přezkumu ústavní konformity rozhodovací činnosti obecných soudů.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj