Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1330/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Mgr. M. M., , zastoupené Mgr. Š. B., advokátkou, proti žalované S. spol. s r.o., zastoupené JUDr. R. K., advokátem, o zaplacení částky 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2006, č. j. -225, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. března 2004, č. j. -179, ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 750.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 8. 2000 do zaplacení, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníce uzavřely dne 29. 5. 2000 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl dům s pozemky parc. a parc. v k. ú. V., vše zapsáno na LV u K. ú. B.-m., za sjednanou kupní cenu ve výši 6,000.000,- Kč. Žalovaná dosud neuhradila zbytek kupní ceny ve výši 750.000,- Kč. Její námitku, že uvedená částka představuje slevu z ceny koupené věci z důvodu vytčených vad, neshledal důvodnou. Uzavřel, že žalovanou namítané nedostatky (nedostatečně funkční kotelna, špatná elektroinstalace a její slabý přívod do domu, závady v odpadní kanalizaci) nejsou vadami věci, nýbrž důsledkem běžného opotřebení za dobu více jak 44letého užívání domu k bydlení při údržbě pouze na úrovni nezbytné k udržení jeho účelu. Z výpovědí nájemců bytů v domě zjistil, že při používání elektrospotřebičů se v minulosti projevovaly problémy s dodávkou elektřiny a s provozem výměníkové stanice. Žalovaná kupovala dům na hranici poloviny životnosti ve stavu zanedbané údržby, před koupí se podílela na jeho údržbě a tudíž měla možnost se s jeho stavem seznámit. Nemůže tudíž úspěšně uplatňovat slevu z kupní ceny „pro nedostatek takových vlastností předmětu koupě, které nemohla za daného stavebnětechnického stavu domu očekávat“.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z (dále jen „ “), žalovaná (dále jen „dovolatelka“) namítá nesprávné právní posouzení věci. Není srozuměna se závěrem, že nemůže požadovat slevu z kupní ceny podle obč. zák. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, zejména výpověď Ing. D., ze které vyplývá, že nemovitost trpěla vadami, které nebylo možné považovat za běžné opotřebení, i když vznikly v důsledku opotřebení a zanedbané údržby. Skutečnost, že vady nerozpoznala, přestože do domu měla před uzavřením kupní smlouvy přístup, nemůže jít k její tíži, jelikož zjištěné vady nemohla jako laik zjistit.

Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání, které není přípustné podle , neshledává dovolací soud přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem (srov. ). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. ); dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.

Žalovaná s odkazem na dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. b) odvolacímu soudu vytkla nesprávnost závěru, že zjištěné nedostatky domu nejsou vadou, nýbrž opotřebením odpovídajícím délce jeho užívání. I když argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu dovolacích námitek plyne, že její výtky jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud svůj právní závěr založil. Jestliže nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění), potom za nesprávné právní posouzení věci ve vyloženém smyslu nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotně právního ustanovení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. července 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 1324/19). Z uvedeného je zřejmé, že dovolací argumentace je založena výlučně na tom, že žalovaná formuluje vlastní skutkové zjištění, z něhož následně činí vlastní skutkový závěr a teprve jeho prostřednictvím uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení v otázce existence vad koupené věci. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkovém závěru a vzal za prokázané, že zjištěné nedostatky domu nepředstavují běžné opotřebení domu, nýbrž vady, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy k tomu, že v důsledku vady koupené věci žalované vzniklo právo na slevu podle obč. zák.  Mimoto dovolací námitkou zpochybněné právní závěry odvolacího soudu co do charakteru zjištěných nedostatků věci především postrádají potřebný judikatorní (zobecňující) přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc.

Jak již bylo shora vyloženo, správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtky, kterou žalovaná v dovolání uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti  němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcí dále zabývat [ věta první, , ].

Podle věty prvé, , a je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto  náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ , ve znění ], stanovená podle bodu 6., , ,  a ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. ) částkou 7.500,- Kč,  dále pak paušální částka náhrad hotových výdajů podle a 3 ve znění do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II ) ve výši 75,- Kč a částka 1.439,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty (   ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. června 2008

                                                                                     JUDr. Václav D u d a

                                                                                     předseda senátu