Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 831/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (vlastnice „domu č. p. 10 v L. u.  v P.“, v jehož II. patře se nachází „nebytové prostory o výměře 40 m2 sestávající ze 2 místností, koupelny a WC, a o výměře 24 m2 sestávající z 1 samostatné místnosti“ /dále jen „předmětné nebytové prostory“, resp. „nebytové prostory“/ a „byt č. 6, I. kategorie,

o velikosti 2+1“ /dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“/) se domáhala, aby jí žalovaný (nájemce nebytových prostor a bytu) zaplatil na dlužném nájemném z nebytových prostor (za dobu od 1. března 2005 do 15. října 2005) a z titulu dluhu na nájemném z bytu a na dlužných úhradách za služby spojené s užíváním bytu (za dobu od 1. března 2005 do 31. prosince 2005) částku 94.459,- Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Nymburce (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. ledna 2007, č. j. -109, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 94.459,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. srpna 2007, č. j. -143, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že dne 21. prosince 2001 uzavřeli žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce smlouvu o nájmu předmětných nebytových prostor (posléze smluvně omezených pouze na nebytové prostory o výměře 40 m2 s příslušenstvím) na dobu určitou od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2002 za měsíční nájemné původně v částce 7.000,- Kč a posléze v částce 5.000,- Kč, že následně byl nájem smluvně prodloužen do 31. prosince 2003 a byl ukončen dohodou ke dni 15. října 2005. Dále rovněž zjistil, že dne 11. června 2002 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou od 1. července 2002 do 31. prosince 2003, že ve smlouvě se žalovaný zavázal platit nájemné v částce 6.000,- Kč měsíčně a úhradu za služby spojené s užíváním bytu v částce 181,- Kč měsíčně a že nájem bytu byl ukončen dohodou ke dni 31. prosince 2005. Zjistil rovněž, že ve shora vymezeném období nezaplatil žalovaný nájemné z nebytových prostor a z bytu a úhradu za služby spojené s užíváním bytu. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem vznikl na základě nájemní smlouvy ze dne 21. prosince 2001 k předmětných nebytovým prostorám nájemní poměr na dobu do 31. prosince 2002, následně prodloužený do

31. prosince 2003, že poté se nájemní smlouva obnovovala (z důvodů uvedených v ustanovení , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „obč. zák.“) za stejných podmínek vždy na dobu jednoho roku a že nájemní vztah byl ukončen dohodou ke dni 15. října 2005. Dále dovodil, že rovněž nájemní poměr k předmětnému bytu uzavřený na dobu určitou se po uplynutí sjednané doby obnovoval v souladu s ustanovením obč. zák. vždy o jeden rok a že byl ukončen dne 31. prosince 2005 písemnou dohodou účastníků. Poté se zabýval důvodností námitek započtení vznesených ze strany žalovaného. Ohledně započtení nákladů na pořízení elektrických rozvodů a elektroměru a na jejich revizi v nebytových prostorách během roku 2000 dovodil, že opravy, při nichž tyto náklady vznikly, představují opravy přesahující obvyklou údržbu a spadají pod režim obč. zák. Uvedl, že k tomu, aby měl žalovaný nárok na jejich náhradu, bylo nezbytné provést uvedené opravy buďto se souhlasem žalobkyně (pronajímatelky), nebo až poté, co je žalobkyně sama neobstarala bez zbytečného odkladu po oznámení jejich potřeby ( věta první obč. zák.). Naplnění těchto podmínek odvolací soud neshledal. Zároveň konstatoval, že žalovanému nelze přiznat ani nárok na vydání obohacení podle věty druhé obč. zák., a to z toho důvodu, že žalobkyně vznesla námitku promlčení. Zde uvedl, že marně uplynula promlčecí doba dvou let, běžící podle obč. zák. ode dne, kdy se žalovaný (jeho právní předchůdce) mohl o vzniku bezdůvodného obohacení dozvědět (k čemuž podle odvolacího soudu došlo nejpozději dne 21. a 22. února 2000 po vyúčtování nákladů dodavatelem oprav). Protože v době shora vymezené neplatil žalovaný sjednané nájemné z nebytových prostor a z bytu a ani úhradu za užívání bytu, odvolací soud vyhovující rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil prostřednictvím ustanoveného advokáta. Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Za zásadně právně významné pokládal otázky „zániku nájemního vztahu v souvislosti s uzavřením nové nájemní smlouvy a počátku běhu promlčecí doby“. Uvedl, že „ukončení užívání pronajatých prostor prokázal nájemní smlouvou uzavřenou žalobkyní s jeho sestrou B. R. dne 1. ledna 2004“ a podpůrně rovněž dalšími důkazy tam vyjmenovanými. Měl za to, že z uvedených důkazů lze spolehlivě dovodit závěr, že „žalobkyně uzavřela novou nájemní smlouvu s novým nájemcem, protože věděla a souhlasila s ukončením nájmu ... uplynutím doby, na níž byl sjednán“. V této souvislosti pak zdůraznil, že byt i nebytové prostory vyklidil před rozhodným obdobím, a to ke dni 31. prosince 2003, a že se tudíž nájemní vztah nemohl obnovit. Domníval se, že z ustanovení vyplývá, že „ obč. zák. (správně obč. zák.) na nájem nebytových prostor použít nelze“. V této souvislosti uvedl, že nesouhlasí s právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. . Dále namítl, že „promlčecí doba ohledně nákladů vynaložených na zhodnocení bytové jednotky (správně zřejmě nebytových prostor) by měla být počítána až od jejich vyklizení.“ K tomu poznamenal, že „do té doby zhodnocení bytové jednotky dle ústní dohody právních předchůdců účastníků mělo být vyrovnáno tak, že se nájemci nebude zvyšovat nájemné o inflační doložku a tímto způsobem si vynaložené náklady odbydlí“, a že proto „teprve okamžikem skončení nájmu vzniklo pronajímateli bezdůvodné obohacení, neboť bez jakékoliv protihodnoty na něj přešla neodbydlená část zhodnocení bytu provedeného se souhlasem pronajímatele“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (

odst. 1 ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko

z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění

( ).

Dovolací soud zastává názor, že – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – použil dovolatel vedle způsobilého dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle (jímž brojil proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení otázky obnovení nájemních vztahů k nebytovým prostorám a k bytu podle obč. zák. a s tím související /předběžné/ otázky ukončení nájemního poměru k nebytovým prostorám

a k bytu dohodou /až k 15. říjnu 2005, resp. 31. prosinci 2005/). Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto ohledu ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Pro tyto účely dovolatel nabídl „svůj vlastní“ (doplněný, resp. odlišný) skutkový stav. Přehlédl však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li – jako v daném případě – přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

K dovolacím námitkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle lze uvést následující.

Ustálená soudní praxe především dovodila, že ustanovení obč. zák. platí i pro nájem bytu (pro úplnost zbývá dodat, že platilo v době, o niž v projednávané věci jde, tj. v době do 30. března 2006, a od 31. března 2006 pro nájem bytu neplatí – viz , ve znění po novele provedené ). Nepostupoval-li pronajímatel proti nájemci, který byt dále užíval, způsobem uvedeným v ustanovení obč. zák., nájem bytu se obnovil a nezanikl tedy uplynutím doby, na kterou byl sjednán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. února 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10 v sešitě č. 2 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený závěr však bylo možno použít jen ve vazbě na ustanovení obč. zák., tj. pouze v případě, šlo-li o nájemní poměr na dobu určitou (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. září 2003, sp. zn. , a ze dne 29. března 2004, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti citovaným rozhodnutím Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 20. dubna 2004, sp. zn. , a ze dne 7. prosince 2006, sp. zn. , a ze dne 29. října 2008, sp. zn. ).

Soudní praxe nezaznamenala odklon ani od právního názoru, že ustanovení

§ 676 odst. 2 obč. zák. o obnovení nájmu po uplynutí doby, na kterou byl sjednán, se za tam stanovených podmínek uplatní i v případě nájmu nebytových prostor. Pokračujícím užíváním nebytových prostor po uplynutí dohodnuté doby je i jejich nevyklizení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2002, sp. zn. ). Obecný – nijak neodůvodněný – nesouhlas dovolatele s názorem vysloveným v tomto rozhodnutí není způsobilý správnost tohoto názoru zvrátit.

Dovolatel spatřoval zásadní právní význam napadeného rozhodnutí rovněž

v řešení otázky počátku běhu promlčecí doby u práva na vydání obohacení za zhodnocení nebytových prostor (ve smyslu § 669 věty druhé obč. zák.). Zbývá dodat, že podle ničím nezpochybněného závěru soudu prvního stupně, na nějž jako na správný odkázal i odvolací soud, na vydání obohacení podle § 669 věty druhé obč. zák. se vztahuje dvouletá (subjektivní) promlčecí doba podle § 107 odst. 1 obč. zák.

  Již dřívější soudní praxe (srov. „Správu o zhodnotení úrovne rozhodovania súdov SSR vo veciach zodpovednosti za neoprávnený majetkový prospech podľa § 451 a nasl. O. z., prejednanej a schválenej občianskoprávnym kolégiom Najvyššieho súdu SSR, Cpj 37/78 z 21. prosince 1978“, která byla uveřejněna pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979) dovodila, že plněním bez právního důvodu jsou případy, v nichž právní důvod k okamžiku plnění vůbec neexistoval; může jít i o případy, kdy byly vynaloženy investice na cizí věc (nemovitost). Z uvedených závěrů vychází i stávající soudní praxe (srov. např. rozsudek ze dne 29. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněný pod C 1672 ve svazku 23 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), která dovodila, že vlastníku nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila (nikoliv v rozsahu vynaložených investic), a to k okamžiku, kdy k tomuto zhodnocení (zlepšení kvality či charakteru věci) došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci. Okolnost, kdy osoba, která investici provedla, nemovitost vyklidí, je z tohoto hlediska bez významu. Názor, že bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím plnění, vyplývá dále též např. z  rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. , a ze dne 14. srpna 2007, sp. zn. .

Podle ničím nezpochybněných skutkových zjištění byly elektrické rozvody

a elektroměr do nebytových prostor dodány a revidovány v roce 2000 a náklady s tím spojené byly dřívějšímu nájemci vyúčtovány dodavatelem zmíněných oprav ve dnech 21. a 22. února 2000. Pak lze pokládat za souladný s ustálenou soudní praxí názor, že dnem, kdy došlo k uvedeným plněním (plněním bez právního důvodu), začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 1 obč. zák. (a také tříletá objektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 2 obč. zák.).

Se zřetelem k řečenému, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. května 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.  

předseda senátu