Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2235/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 2. 5. 2005, č. j. -97, zamítl žalobu, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 128.662,- Kč s 10 % úrokem p.a. od 1. 12. 2000 do zaplacení a dále s 10 % úrokem p.a. z částky 40.669,- Kč od 1. 12. 2000 do 26. 6. 2001“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 9. 10. 2003, č. j. -44, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2004, č. j. -63, jímž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 128.662,- Kč s příslušenstvím, co do částky 40.669,- Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, byl k odvolání žalovaného z důvodu nesprávného právního posouzení věci s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. , v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, č. j. -74, a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení; zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci. Při rozhodování o uplatněném nároku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 2 a § 456 obč. zák.) vzniklého žalovanému tím, že se za trvání spoluvlastnického vztahu finančně nepodílel na investici na nutné opravy a údržbu domu odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu ke společné věci vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky jedné ideální poloviny domu v P. a žalovaný a jeho manželka vlastní každý jednu ideální čtvrtinu této nemovitosti. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. , dále zjistil, že rozsudky tohoto soudu ze dne 30. 10. 1998, č. j. -66, a ze dne 24. 11. 1999, č. j. -113, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000, č. j. -131, bylo pravomocně rozhodnuto, že „žalobci jsou oprávněni provést opravu předmětného domu tak, že u balkónu v 1. patře domu opraví železobetonovou desku, nahradí dosavadní izolaci a dlažbu balkónu novou, u balkónu v přízemí domu nahradí dosavadní izolaci a dlažbu novou, nahradí dosavadní čtyři komínová tělesa v jejich nadstřešní části novými tělesy z 2x pálených cihel, u balkónu v podkroví opraví dosavadní klempířské prvky z pozinkovaného plechu pro odtok dešťové vody a u terasy nad garáží provedou odvodovou izolaci soklíku a odpadu soklíku a dále, že nahradí dosavadní latění pod střešní krytinou novým latěním, nahradí dosavadní střešní krytinu novou krytinou z velkoplošných tašek B. a nahradí dosavadní poškozenou pozinkovanou střešní krytinu novou krytinou z pozinkovaného plechu a že žalovaný a jeho manželka jsou povinni tento způsob a rozsah oprav strpět“. Dále bylo zjištěno, že opravy domu, o nichž bylo rozhodnuto v předchozím řízení, žalobci provedli, avšak o výši nákladů na opravy se spoluvlastníci nedohodli a nebylo ani rozhodnuto většinou počítanou podle výše spoluvlastnických podílů. Z listinných důkazů – posudků znalců H. a G. (založených ve spise Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ) vzal soud prvního stupně dále za prokázané, že na předmětném domě bylo nezbytné provést opravy balkónů, komínů, obvodové izolace a soklíku a že nahrazení krytiny střešními taškami B. a v té souvislosti provedení nového laťování nebylo investicí na nutnou opravu nebo údržbu. Vzhledem k tomu, že žalobci vyčíslili náklady na provedené opravy, vyjma opravy střechy, částkou 290.387,- Kč, a protože původně druhá žalovaná manželka žalobce M. F. (ve vztahu k níž bylo řízení v důsledku zpětvzetí žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 7. 2003, č. j. -21, zastaveno), jim uhradila (částečně i za žalovaného) částku 210.000,- Kč, neshledal soud žalobu ohledně požadavku žalobců na zaplacení podílu žalovaným na nutných opravách za důvodnou, a v části za náklady vynaložené na opravu střechy, jež žalobci vyčíslili částkou 297.671,- Kč, ji považoval za předčasnou, neboť na úhradu těchto nákladů by měli nárok až ke dni zániku spoluvlastnictví k domu.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2006, č. j. -152, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 38.229,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 124.114,50 Kč

od 1. 12. 2000 do 26. 6. 2001 a s 10 % úrokem z prodlení z částky 38.229,- Kč od 27. 6. 2001 do zaplacení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud s odkazem na rozhodnutí soudů vydaná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , jimiž byl nahrazen projev vůle žalovaných jako podílových spoluvlastníků k provedení oprav domu, dovodil, že již v tomto předcházejícím řízení byly zcela vyvráceny pochybnosti o tom, že by provedené opravy, včetně střechy domu, nebyly tzv. nezbytné, a za správný proto nepovažoval názor soudu prvního stupně, že nahrazení krytiny střešními taškami B. a v té souvislosti provedení nového laťování nebylo nutnou opravu domu, naopak všechny opravy byly nezbytné a nutné. Poukázal na to, že v uvedeném řízení vycházely soudy obou stupňů nejen ze znaleckých posudků znalců J. H., J. V. a I. G., ale též z posudku znalce P. H. vypracovaného o několik let později, který v něm uvedl, že střešní krytina je ve velmi špatném technickém stavu, že do konstrukce krovu zatéká a může tak docházet k rychlé degradaci dřevěných konstrukcí krovu, případně dalších konstrukcí v objektu, a navrhl, aby došlo k urychlené sanaci střešního pláště. Jestliže tedy v řízení bylo prokázáno, že účastníci se jako podíloví spoluvlastníci předmětného domu nedohodli o výši nákladů na provedení soudem schválených oprav ani o nich nebylo rozhodnuto většinou počítanou podle velikosti podílů, a žalobci vynaložili na tyto opravy finanční prostředky (celkem tvrzenou částku 677.324,20 Kč), šlo z hlediska hospodaření se společnou věcí podle § 139 odst. 2 obč. zák. o neplatný právní úkon a žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobcům bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 a § 456 obč. zák.) ve výši dané podílem na vynaložených nákladech odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Při určení výše bezdůvodného obohacení vycházel odvolací soud z listinných důkazů provedených již před soudem prvního stupně a dále ze znaleckého posudku jím ustanoveného znalce z oboru stavebnictví Z. M. a s ohledem na závěry v něm uvedené, které považoval

za jednoznačné a nevzbuzující pochybnosti, dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného (§ 458 odst. 1 obč. zák.) činí po zaokrouhlení částku 38.229,- Kč (od celkových nákladů na provedení oprav v daném místě a čase, které by podle znaleckého posudku činily 510.069,- Kč, včetně DPH, odečetl hodnotu oprav provedených žalobci nad rámec soudem odsouhlasených oprav, tj. částku 13.610,50 Kč, takže z výsledné částky 496.458,48 Kč měl žalovaný a jeho manželka zaplatit každý z titulu bezdůvodného obohacení jednu čtvrtinu, tj. částku 124.114,62 Kč, přičemž od dvojnásobku této částky odečetl částku 210.000,- Kč, kterou žalobcům zaplatila manželka žalovaného i za něj).

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 38.229,- Kč s příslušenstvím, a dále proti výrokům o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a vůči státu podal žalovaný dovolání. Poté, co obsáhle zrekapituloval průběh daného řízení i řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , vyslovuje názor, že ani v jednom z nich nebyla otázka nezbytnosti oprav střechy domu náležitě zkoumána, „a proto s takto provedeným dokazováním nesouhlasí“. Má za to, že soud prvního stupně správně „odhlédl“ od znaleckého posudku znalce P. H. vyžádaného v předchozím řízení, který se nezbytností oprav nezabýval, neboť jeho úkolem bylo posoudit „vhodnost střešní krytiny na předmětný dům, zejména zda je vhodná střešní krytina B. z hlediska statiky nemovitosti“, takže hodnotil-li stav střešní krytiny, „pracoval nad svoje zadání“. Dovolatel proto nesouhlasí s tím, aby „na tomto znaleckém posudku spočívalo důkazní břemeno o nezbytnosti a nutnosti oprav“, a závěr odvolacího soudu je tudíž nepřijatelný, neboť uvedené pojmy „je nutno vykládat jinak, a to i z toho hlediska, že střešní krytina B. je nadstandartní a lze použít i krytinu levnější“. Dále namítá, že nezbytností oprav se nezabývá ani znalecký posudek Z. M., vyžádaný za tím účelem, aby rozsah prací provedených na domě v návaznosti na rozsudky z předchozích řízení byl porovnán s pracemi, které provedla pro žalobce firma P., a aby bylo posouzeno, zda žalobci zaplacená cena je cenou obvyklou, a že tímto důkazem byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Rovněž má za to, že smlouva o dílo uzavřená žalobci s touto firmou je bez podpisu žalovaného a jeho manželky neplatná, když soud jejich souhlas nenahradil. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobci v písemném vyjádření k dovolání poukázali na to, že z obsahu tohoto podání není zřejmé, v čem dovolatel spatřuje dovolací důvody, že jeho tvrzení zjevně směřují k pokusu o revokaci pravomocných rozsudků v předchozím řízení a že to byl právě on, kdo se provedení důkazu znaleckým posudkem v odvolacím řízení domáhal; navrhli, aby dovolání „nebylo vyhověno“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání trpí takovou vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Je-li dovolání přípustné podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (

a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování ( ). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v a 3 (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených

v a 3 Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. větu první

).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů – jak vyplývá z ustanovení – jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení , a

vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud

k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené

v doplněno, podle a odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003,

sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že zástupkyni žalovaného byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 15. 12. 2006 a že žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím této zástupkyně k poštovní přepravě dne 13. 2. 2007.

Dovolání žalovaného však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „závěr odvolacího soudu je nepřijatelný“. Protože žalovaný v dovolání nevylíčil okolnosti,

v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v § 241a odst. 2 a 3

, a protože lhůta uvedená v , během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne 15. 2. 2007), není již možné uvedený nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je – jak již výše uvedeno – vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalovaný zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle a věty první odmítl.

Dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, která mají povahu usnesení ( ), nepřipouští (srov. až ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu