Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2123/10

Ústavní soud rozhod dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy o ústavní stížnosti 1) V. Š., zastoupené Mgr. L. V., advokátem, a 2) Mgr. L. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2010 čj. -316 a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 4. 2010 čj. -300 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , , , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení y domáhali zrušení shora označených usnesení obecných soudů, jimiž byli zavázáni povinností k náhradě separátních nákladů řízení N. H.

Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Jindřichově Hradci v řízení o úpravě styku N. H. s nezletilou dcerou J. H. nařídil na den 15. 3. 2010 ústní jednání, kterého se stěžovatelka, matka nezletilé, ani stěžovatel, právní zástupce matky, nezúčastnili; oba těsně před jednáním svoji neúčast omluvili. Okresní soud na základě posouzení všech okolností případu dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady ustanovení , a proto stěžovatelům uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili N. H. náklady řízení ve výši 3 540,- Kč. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. V odůvodnění vyložil, proč nebylo možné akceptovat důvodnost omluvy stěžovatelky z jednání a že stěžovatelův odhad možnosti stihnout tentýž den dopoledne jednání u Okresního soudu v Karlových Varech a odpoledne jednání u Okresního soudu v Jindřichově Hradci považoval za neseriózní.

Stěžovatelé s rozhodnutím obecných soudů nesouhlasili, v ústavní stížnosti vysvětlili důvody své neúčasti na jednání Okresního soudu v Jindřichově Hradci a zdůraznili, že stěžovatel jako právní zástupce matky nebyl k jednání řádně obeslán.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Problematika nákladů řízení má pouze zákonný a nikoliv ústavní rozměr, a proto Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

, dostupné tamtéž). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními či zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu příslušných procesněprávních norem, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli, zároveň tyto "kvalifikované vady" musí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou proto výjimečné (srov. např. nálezy

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, str. 17,

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 23, str. 23 a další).

Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ, Ústavní soud dospěl k závěru, že postup obecných soudů jakož i jejich rozhodnutí nelze považovat za projev svévole či extrémního vybočení z ústavních kautel a tedy přivodit kasaci napadených rozhodnutí. V projednávaném případě obecné soudy vyložily, proč nepovažovaly omluvy stěžovatelů doručené Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci bezprostředně před započetím ústního jednání dne 15. 3. 2010 za včasné, v případě stěžovatelky navíc její omluvu považovaly za nedůvodnou. Krajský soud v Českých Budějovicích v případě stěžovatele připustil absenci dokladu potvrzujícího jeho včasné předvolání (elektronickou cestou) k jednání, nicméně jeho odhad a předpoklad, že se stačí včas k jednání dostavit, označil za neseriozní a nepřiměřený s tím, že to byla minimálně náhoda, která mu zabránila účastnit se jednání a která je podle důvodem k separaci nákladů.

Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení o ústavní stížnosti zastoupen právním zástupcem (k obecné povinnosti kvalifikovaného právního zastoupení bez diferenciace právní kvalifikace účastníků řízení viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. , publ. in Sb. n. u. sv. 9 str. 471), přesto však nepovažoval za potřebné jej v tomto směru jakkoliv poučovat či vyzývat, neboť i po odstranění této vady by nemohl být výsledek jeho rozhodnutí jiný.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu