Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2182/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TEMPLUM - společenské hry s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 3. 2010, čj. - 56, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2010, čj. - 84, takto:

Návrh se odmítá.

Odmítá:

Návrhem (ústavní stížností), který sepsal a podal její jednatel, stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze.

Návrh nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v , , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zejména proto, že nebyl sepsán advokátem a nebyl doložen jeho plnou mocí.

O tom, jaké náležitosti musí návrh na zahájení řízení splňovat, byla stěžovatelka dobře informována již v řízení o jejím předchozím návrhu, podaném dne 30. 9. 2009, vedeným pod

sp. zn.

. Toto řízení skončilo odmítnutím její ústavní stížnosti poté, co Ústavní soud původní lhůtu k odstranění vad podání (v délce 30ti dnů) prodloužil, po její žádosti, o dalších 30 dnů. Dalším žádostem stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání již nevyhověl.

Je zřejmé, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení , který ukládá účastníkům řízení být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Ze spisu

sp. zn.

vyplývá, že stěžovatelka byla o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučena. Ústavní soud ve své judikatuře v minulosti vysvětlil, z jakých důvodů je vyloučeno, aby stěžovatelům sám právního zástupce ustanovil a proč nepřipustil přiměřené použití (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle . Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem příslušným rozhodnutím České advokátní komory, čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže (srov. usnesení ze dne 15. 10. 2008

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelce vždy v každém jejím individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případě předchozím. Lze totiž předpokládat, že takto již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatelky zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stejné stěžovatelky o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V projednávané věci tak soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci , o Ústavním soudu, a proto návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu