Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1697/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 16. února 2010, usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 17. září 2009, a rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 29. dubna 2009, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Brně a 3) Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně, a 3) Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 11. června 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 trestního zákona tím, že jako pronajímatel po určitou dobu neobnovil přívod elektrické energie do bytu obývaného nájemkyní L. H., a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu třiceti měsíců. Dále mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu, a rovněž mu byl uložen peněžitý trest ve výši 25.000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Poškozená byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na pořad věcí občanskoprávních. Usnesením odvolacího soudu bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto jako nedůvodné a usnesením dovolacího soudu bylo jeho dovolání odmítnuto, coby podané z jiného než zákonného důvodu. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy porušily jeho základní práva podle d a y.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně vytýká obecným soudům, že se dostatečně nezabývaly jeho důvodnou obhajobou a z jejich rozhodnutí není zřejmé, jak se vypořádaly s jeho námitkami, což s ohledem na právní názor, obsažený v nálezu

sp. zn.

(N 129/6 SbNU 449), považuje za vážné pochybení. Poukazuje na to, že v posuzovaném případě došlo nejen k obecně přijímané preferenci zájmů nájemníků, ale i ke kriminalizaci pronajímatele pro jednání, kterého se nedopustil a ani dopustit nemohl. Nezpochybňuje přitom hodnocení provedených důkazů ani z nich vyvozená skutková zjištění, ale toliko právní posouzení vytýkaných skutků. K odpojení vody a elektrické energie přistoupil s ohledem na nevyhovující technický stav instalace, který ohrožoval život a zdraví nájemníků. Na rekonstrukci neměl dostatek finančních prostředků kvůli respektování státem určené výše nájemného. Poukázal přitom na závěry nálezu

sp. zn.

(N 47/40 SbNU 389), a rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hutten-Czapska proti Polsku č. 35014/97 ze dne 16. června 2006 (správně 19. června 2006). Obecné soudy přitom v posuzované věci nezkoumaly, zda poškozená využila cestu občanskoprávního či správního řízení k ochraně svých práv, cítila-li se poškozena.

3. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), vyložil úmysl zákonodárce, v zájmu racionality a efektivity řízení Ústavního soudu, dát pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost "není přijatelná", přistoupí bez dalšího k jejímu odmítnutí. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

4. V nyní posuzovaném případě bylo stěžovateli vytýkáno pokračování v trvajícím trestném činu, pro nějž byl původně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 22. července 2008, přičemž ústavní stížnost stěžovatele proti němu (a navazujícímu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. března 2010) byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením

sp. zn.

ze dne 2. července 2010.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že to byl stěžovatel, kdo narušil pokojný nájemní vztah odpojením přívodu elektrické energie do bytu poškozené, a pokračoval v tom až do srpna 2008, kdy poškozenou poprvé vyzval ke zpřístupnění bytu za účelem obnovení dodávky elektrické energie. Přívod elektrické energie označil za základní standard při užívání jakéhokoliv bytu. Odvolací soud vyšel z toho, že stěžovatel byl předchozími rozsudky odsouzen za odpojení přívodu elektrické energie a vody do více bytů ve více domech, které vlastnil. Jednal přitom vždy zcela svévolně a typicky šikanózním způsobem, když takto "v zájmu poškozených" postupoval pouze v případě bytů s regulovaným nájemným a nikoliv v případě bytů, kde nájemníci platili neregulované nájemné. Poškozeným tak pod záminkou ochrany před úrazem elektrickým proudem ztěžoval či znemožňoval užívání bytu, až řada z nájemců tento tlak nevydržela a z bytů se odstěhovala. Konečně dovolací soud poukázal na zjištění, že se jednotliví nájemníci domáhali občanskoprávní ochrany u Městského soudu v Brně i u Úřadu městské části Brno - střed, které stěžovateli nařídily obnovení předešlého pokojného stavu, což stěžovatel nerespektoval. Z toho je zřejmé, že obecné soudy naplnily jak povinnost řádně se vypořádat s obhajobou a námitkami stěžovatele, tak především pozitivní povinnosti státu plynoucí z čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry obecných soudů, není způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny (srov.

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481). Argumentace nevyváženým vztahem mezi vlastníky domů s byty s regulovaným nájemným a nájemci těchto bytů v těchto domech je pak s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu zcela nepřípadná.

6. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu