Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1844/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatelky Českomoravské investiční, a. s., se sídlem Brno, Bartošova 1833/6, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2008 č. j. - 173, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 7. 2007 č. j. - 134 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010 č. j. -209, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 28. 6. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující formální předpoklady projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní subjektivní práva (svobody) garantovaná jí zejména , a d (dále jen "") a y, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V řízení, z nichž vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelka domáhala určení [v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů], že kupní smlouva uzavřená mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizace, jako prodávající, a společností TOBA TRADE, s. r. o., jako kupující, je neplatná, respektive určení, že vlastníkem nemovitostí, jež jsou předmětem zmiňované kupní smlouvy, je Česká republika, kdy s tímto majetkem má právo hospodařit právě Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.

Již na tomto místě je třeba konstatovat, že stěžovatelka vede typově několik stejných sporů [v nichž jsou legitimováni stejní účastníci řízení], kterými se opakovaně zabývaly jak obecné soudy, včetně soudu Nejvyššího, tak Ústavní soud, jenž v jejich postupu neshledal nic protiústavního - srov. nejnověji například usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2010

sp. zn.

.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a ochrany vlastnictví, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadená rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že jde ze strany stěžovatelky o opakovanou polemiku s právními závěry obecných soudů, odkazuje Ústavní soud stěžovatelku na svá předchozí rozhodnutí, v nichž se argumentací stěžovatelky podrobně zabýval.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Z toho důvodu nemohlo být ani nařizováno ústní jednání ve smyslu [srov. ustanovení citovaného zákona a contrario].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu