Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 637/10

Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Českomoravské investiční, a. s., se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 čj. -389, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2007 čj. -353 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 6. 2007 čj. -301 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. 3. 2010 se Českomoravská investiční, a. s., se sídlem v Brně (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnického práva.

II.

Z napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 12. 6. 2007 Okresní soud Plzeň-jih (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 18. 12. 2006 je neplatná a že Česká republika je vlastníkem nemovitostí v kupní smlouvě specifikovaných (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 18. 10. 2007 Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 12. 6. 2007 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).

Dne 9. 12. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2007 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

III.

V části III. ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že obecné soudy upřely jejím právům ochranu, neboť jako účastnici procesu prodeje nemovitostí ve vlastnictví státu jí neumožnily domoci se svého práva "určovací žalobou vyslovení neplatnosti kupní smlouvy" a "neprojednáním věci z čistě formalistických důvodů a v důsledku nezdravého lpění na doslovené liteře zákona" bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv.

V části IV. stěžovatelka tvrdila, že obecné soudy všech stupňů napadenými rozhodnutími porušily právo na soudní ochranu dle d (dále jen "") a právo dle y (dále jen Ústava"), právo rovnosti účastníků řízení dle y, princip materiální spravedlnosti dle y, právo na spravedlivý proces dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek dle y.

V části V. stěžovatelka blíže rozvedla, v čem namítané porušení základních práv a svobod spatřovala, popsala skutkové okolnosti věci, průběh řízení před obecnými soudy, přičemž polemizovala s jejich právními závěry, a to zejména pokud jde o konstatování nedostatku naléhavého právního zájmu.

IV.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (y). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno a co již dříve vyslovil v usnesení ze dne 4. 6. 2009 (které je stěžovatelce jako účastnici řízení známo), považoval by Ústavní soud za formalistické.

Pro výše uvedené Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzvat stěžovatelku k odstranění vad plné moci ze dne 3. 1. 2007.

Z vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu