Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1928/10

Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Rubkem, advokátem se sídlem Sukova 1307, 251 01 Říčany, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2009 č. j. -26 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2010 č. j. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení základního práva na spravedlivý proces garantovaného d (dále jen "") a práva na spravedlivé zadostiučinění (y).

Rozsudkem obvodního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele, že Česká Republika-Ministerstvo spravedlnosti je povinna zaplatit žalobci 20 000 Kč jako odškodnění za újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním. Městský soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a změnu žaloby (stěžovatel chtěl celkově požadovat 300 600 Kč) nepřipustil.

Jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, k porušení jeho základních práv mělo dojít tím, že obvodní soud rozhodl dle ust. bez nařízení jednání, neboť se podle jeho názoru účastníci práva na projednávání věci konkludentně vzdali a věc bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů (str. 2 napadeného rozhodnutí nalézacího soudu). Stěžovatel ovšem s upuštěním od ústního jednání nesouhlasil, ale naopak se v žalobě podané u soudu dožadoval provedení důkazů s tím, že další důkazy na podporu ještě uplatní. Stěžovatel tak byl podle svého názoru zbaven možnosti doložit, proč v dané věci by nemělo přicházet v úvahu vyhovění námitce promlčení. K nápravě pak nedošlo ani v rámci řízení u odvolacího soudu, který sice uvedl, že vadný postup nalézacího soudu napravil v rámci nařízeného odvolacího jednání, kde žalobce dostal prostor k uplatnění svých procesních práv (str. 3 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), avšak podle názoru stěžovatele ani odvolací řízení nesplňovalo požadavky spravedlivého procesu (nebyly v něm totiž prováděny důkazy, konstatoval se jen průběh předchozího řízení a byly slyšeny pouze závěrečné návrhy).

Ústavní stížnost není přípustná ( , o Ústavním soudu), protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V projednávané věci stěžovatel tvrdil, že chtěl jednat a soud I. stupně mu to neumožnil a odvolací soud tuto chybu nenapravil. K odstranění tohoto pochybení však měl stěžovatel k dispozici žalobu pro zmatečnost. Dle zmatečnostního důvodu uvedeného v lze žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatel však tento prostředek nevyužil, a nevyčerpal tedy všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Ústavní stížnost je proto dle dost. 1 písm. e) ve spojení s nepřípustná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj