Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1795/10

Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. března 2010 č. j. -1401 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. prosince 2009 č. j. -1377, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (vydaná v jeho trestní věci) s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v d.

Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval (s poukazem na blíže rozvedené důvody) v hodnocení důkazů ze strany obecných soudů, a to při současném tvrzení, dle něhož z provedených důkazů nelze usuzovat na jimi vyvozené skutkové závěry, pročež má stěžovatel za to, že měly postupovat při svých úvahách v souladu se zásadou in dubio pro reo. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [, písm. d)y ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Tento případ ve věci stěžovatele shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry obecnými soudy učiněné (ohledně jeho jednání) jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery. Obecné soudy náležitě reagovaly i na všechny námitky obsažené v ústavní stížnosti, v důsledku čehož lze pro stručnost na obsah odůvodnění napadených rozsudků odkázat. Toliko pro úplnost Ústavní soud v návaznosti na uvedené pouze dodává, že oproti tvrzením uváděným stěžovatelem v ústavní stížností se obecné soudy zabývaly jeho případnou motivací, odvolací soud reagoval na námitku nelogičnosti zjištění "když kromě případů snížení příjmů, docházelo také ke zvýšení příjmů", že výrok o vině se zdaleka neopírá o jediný důkaz a dle stěžovatele nezohledněné tvrzení znalkyně o 15% možnosti chyb příslušného počítačového programu odvolací soud s poukazem na posouzení kontextuální rovněž zcela důvodně odmítl.

Za těchto okolností se úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu y ČR. Pro absenci svých pochybností neměly potom obecné soudy důvod postupovat v souladu se stěžovatelem ke zvážení předkládanou zásadou in dubio pro reo.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2010

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu