Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1765/10

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) MUDr. P. J. a b) MUDr. M. J., zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem nám. Starosty Pavla 40, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich základních práv garantovaných v d a v y.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 10. 2006 sp. zn. tak, že nově byla žaloba stěžovatelů na uložení povinnosti žalovanému k uzavření smlouvy o prodeji bytové jednotky zamítnuta. Dovolání stěžovatelů bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010 sp. zn. zamítnuto, když Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovoláním napadený rozsudek krajského soudu je správný.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené .

Ústavní stížnost dle písm. d)y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Jelikož napadenými rozhodnutími byla zamítnuta žaloba stěžovatelů jako de facto předčasná, když obecné soudy dospěly k závěru, že žalobě stěžovatelů není možno vyhovět (uložení povinnosti žalovanému k uzavření smlouvy o prodeji bytové jednotky), neboť doposud jim nebyla učiněna platná nabídka převodu bytové jednotky ze strany vlastníka, přičemž jejich nárok na učinění této nabídky doposud trvá (viz str. 7 rozsudku dovolacího soudu), nelze než ústavní stížnost stěžovatelů vzhledem k výše uvedenému považovat za nepřípustnou. Stěžovatelé iniciovali řízení, pro jehož zahájení však v době podání žaloby nebyly, vzhledem k absolutní neplatnosti nabídky převodu bytové jednotky, splněny podmínky předpokládané zákonem o vlastnictví bytů, přičemž Ústavní soud se ztotožňuje s právním hodnocením provedeným obecnými soudy. Jinak řečeno, nabídka vlastníka k převodu bytové jednotky je neúčinná; pokud vlastník nesplní svou zákonnou povinnost učinit stěžovatelům jako nájemcům nabídku převodu bytové jednotky dobrovolně, přičemž do té doby není oprávněn tuto bytovou jednotku převést, mohou se stěžovatelé žalobou domáhat jejího předložení, tj. existují jiné právní prostředky, skrze něž stěžovatelé můžou chránit svá práva (obdobně usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 10. 2009).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj