Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 420/10

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele B. M., zastoupeného Mgr. Ondřejem Mičaníkem, advokátem se sídlem U Skleníku 1905/7, 700 30 Ostrava, o ústavní stížnosti na postup Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, z pohledu uplatněné námitky průtahů a tedy neprojednání jeho záležitosti v přiměřené lhůtě, zrekapituloval průběh řízení o odškodnění z pracovního úrazu a následně souvisejícího konkurzního řízení, vedeného na majetek úpadce, tj. subjektu odpovědného z uvedeného titulu.

Stěžovatel rovněž poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009 č. j. -10, jímž byl zamítnut návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterým o odstranění průtahů (způsobem ex lege předvídaným) řádně usiloval ( , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

Z toho důvodu, když marně vyčerpal procesní prostředky k ochraně práva v tomto ohledu jemu svědčící, domáhal se vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v d, a to v důsledku nedůvodných průtahů v tomto řízení, a aby Krajskému soudu v Ostravě Ústavní soud zakázal pokračovat v porušování tohoto práva dalšími průtahy.

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti ( y ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci ( , ve znění pozdějších předpisů; , y ČR, d, ve spojení s y ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Aniž by Ústavní soud jakkoliv odhlížel od velmi nelehké životní situace stěžovatele a veškerých dopadů spjatých jak s jeho pracovním úrazem, tak i právním řízením, na něž stěžovatel poukázal, posoudil podaný návrh následovně:

V řízení o ústavní stížnosti uplatňuje se maxima, dle níž "Ústavní soud je ve smyslu své již ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit." (nález

sp. zn.

, shodně ; srov. kupř. i nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Z judikatury Ústavního soudu se dále podává, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (srov. obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Uvedený závěr je důsledkem respektování rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci, jakož i reflexí skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR), jemuž přísluší zabývat se námitkami stěžovatele toliko za splnění podmínek ze zásady subsidiarity ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) plynoucích, když smyslem a účelem určení tohoto algoritmu přezkumu potom je mimo jiné i to, aby Ústavní soud měl možnost svým rozhodnutím zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem (ústavním pořádkem) stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a tím efektivně korigovat, rovněž z hlediska systémové hierarchie, (jím nahlížené) excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod.

Dle , ve znění pozdějších předpisů, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle písm. d) y, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Bylo-li tedy ve věci stěžovatele v rámci řízení o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, vydáno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009 č. j. -10, ze shora příkladmo uvedené rozhodovací praxe podepřené citovaným kompetenčním ustanovením ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že se navrhovatel rovněž ve vztahu k němu musí domáhat jeho zrušení.

V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatele, tj. toho, že kasačním návrhem (ani z pohledu obsahu návrhu předestřenou argumentací) v souladu se svým dispozičním oprávněním (vigilantibus iura), jsa zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, nenapadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009 č. j. -10 (srov. nálezy

sp. zn.

,

), byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , ve znění pozdějších předpisů].

Vzhledem ke specifické záležitosti stěžovatele se dodává, že výrok označeného rozhodnutí je determinován v něm citovanou právní úpravou konkurzního řízení ve spojení s nastalým (a v obsahu jeho odůvodnění taktéž popsaným) faktickým stavem, pročež i v případě věcného projednání návrhu by bylo nutno jej dle názoru soudce zpravodaje posoudit ve vztahu k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj