Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 10/10

Usnesení

pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ze dne 11. května 2010

sp. zn.

ve věci návrhu Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora, na zrušení ustanovení a 2, a 2 a a 2 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I.

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2010 navrhl v záhlaví označený soudní exekutor (dále též "navrhovatel") s odvoláním na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), aby Ústavní soud zrušil ustanovení a 2, a 2 a a 2 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, která jím měla být aplikována v exekučním řízení.

Napadená ustanovení dle navrhovatele odporují ustanovení y, neboť dovolují soudnímu exekutorovi činit určité úkony soudu (přijetí návrhu na zahájení exekuce, založení spisu apod.) již před pověřením ze strany soudu. Bylo-li účelem této úpravy zrychlení exekučního řízení, míjí se podle navrhovatele účinkem, neboť zatěžování soudního exekutora administrativními úkony naopak řízení protahuje; tím dochází k porušování práv účastníků na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu ustanovení d (dále jen "").

Navrhovatel také upozorňuje, že pro soudního exekutora znamená provádění úkonů před pověřením ze strany exekučního soudu neúměrnou finanční zátěž; vynaložené náklady mu totiž nejsou hrazeny ani povinným, ani státem, neboť úprava odměny a náhrad soudního exekutora je vázána toliko na úkony provedené po pověření. Taková úprava je tudíž v rozporu s ustanovením y zakazujícím výkon nucených prací a s ustanovením y chránícím právo vlastnit majetek.

II.

Návrh byl v dané věci podán osobou zjevně neoprávněnou.

Podle ustanovení (o který navrhovatel - soudní exekutor - opírá svou návrhovou legitimaci) je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle y. Podle tohoto článkuy platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

Ústavní soud již v minulosti o aktivní legitimaci kvazisoudních subjektů podle čl. 95 odst. 2 rozhodoval. V usnesení

sp. zn.

(ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) dospěl k závěru, že rozhodce řešící spor podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, k podání takového návrhu oprávněn není, neboť za prvé rozhodčí řízení není vedeno nezávislými soudci začleněnými do institucionálně vybudované soudní soustavy ve smyslu a 91y, nýbrž osobami soukromými, za druhé soudní moc je součástí moci státní (či šířeji veřejné), za třetí rozhodčí řízení není zcela autonomní, a konečně za čtvrté mohou rozhodování v něm ovlivnit i mimoprávní standardy.

Ani navrhovatel jakožto soudní exekutor soudem ve smyslu y není. Ačkoliv na soudního exekutora nejsou beze zbytku aplikovatelné všechny důvody uvedené v usnesení

sp. zn.

, lze zopakovat, že možnost obrátit se podle ustanovení ve spojení s y je garantována toliko soudu zařazenému do soustavy soudů ve smyslu y a splňujícímu charakteristiky obsažené zejména v ustanoveních , 82 a 90y. Postup podle y je nutno vnímat jako využití jednoho z nástrojů, kterými nezávislý soud disponuje, aby mohl poskytovat efektivní ochranu právům (y), a to zejména právům základním, jež jsou pod jeho ochranou (y).

Orgány soudní moci jsou jako soudyu výslovně označeny a pouze jim přísluší vykonávat soudní moc (y), přičemž s (jen podústavním právem provedeným) doplněním soudní moci o další orgány zjevně nepočítá. Soudní exekutoři nejsou zařazeni ani do soustavy soudů podle ustanovení y. Z předpokladu racionálního ústavodárce tak vyplývá, že pojem "soud" byl v ustanovení y použit ve stejném smyslu jako v právě citovaných ustanoveních, pročež není rozšiřitelný extenzivním výkladem zcela jasného ústavního textu na orgány jiné.

Názoru navrhovatele nesvědčí ani účel ustanovení 95 odst. 2y. Tím je - jak již shora naznačeno - zakotvení možnosti obecných soudů vstoupit do ústavního dialogu s Ústavním soudem a zaručení efektivní ochrany základních práv fyzických či právnických osob obecnými soudy. Soudní exekutor, ač je přirozeně při výkonu své funkce povinen práva jednotlivců respektovat, není orgánem, jemuž by primárně svědčila povinnost "poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům". K tomu lze poznamenat, že soudy se k postupu podle y uchylují proto, aby byla poskytnuta ochrana právům třetích osob (účastníků řízení), zatímco navrhovatel v projednávané věci argumentuje zejména dotčením práv svých; pokud by však byl navrhovatel Ústavním soudem označen za soud, tj. orgán moci soudní, žádná základní práva by mu pochopitelně nenáležela.

Soudnímu exekutorovi tedy oprávnění soudu zakotvená v ustanovení nesvědčí, a aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení napadených ustanovení proto není. Opak by znamenal ústavně (y) i podústavně ( ) nepřípustné rozšíření okruhu subjektů oprávněných k zahájení řízení o ústavní kontrole právních předpisů. Byl-li exekutorem takový návrh přesto podán, nezbylo Ústavnímu soudu, než jej odmítnout podle ustanovení .