Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2689/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu Mgr. Jaroslava Kocince, LL. M., soudního exekutora se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek, na zrušení písm. 1) a , o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2014 navrhl v záhlaví označený soudní exekutor (dále též "navrhovatel") s odvoláním na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aby Ústavní soud zrušil ustanovení druhá věta , o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen " zákon o pojišťovnictví").

2. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že byl jako soudní exekutor pověřený provést exekuci rozhodnutím Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 1. 2014 č. j. -12, které nabylo právní moci dne 20. 2. 2014, a Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 1. 2014 č. j. -11, podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 24G146/2012-36 ze dne 11. 10. 2012, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2013, vykonatelného dne 19. 3. 2013 a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Sokolově č. j. 29E39/2013-15 ze dne 5. 9. 2013, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2013, vykonatelného dne 1. 10. 2013. Navrhovatel jako soudní exekutor požádal dne 17. 6. 2014 společnost Allianz pojišťovna, a.s., IČ: 47115971, se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3 (dále také jen "Allianz pojišťovna, a.s."), na základě , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále také jen "e.ř.") o poskytnutí součinnosti. Allianz pojišťovna, a.s., dne 26. 6. 2014 soudnímu exekutorovi poskytla součinnost a dále jej požádala o náhradu nákladů ve výši 10,55 Kč a DPH s odkazem na písm. 1) a zákona o pojišťovnictví.

3. Navrhovatel dospěl k závěru, že věta druhá zákona o pojišťovnictví, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem a proto s odvoláním na y předložil věc Ústavnímu soudu.

4. Svou aktivní legitimaci podat tento návrh odvozuje soudní exekutor z věta druhá exekučního řádu ve spojení s , neboť v exekučním řádu je v citovaném ustanovení výslovně uvedeno, že úkony soudního exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Ke své aktivní legitimaci navrhovatel dále připojil i odkaz na e.ř., který stanoví: "Nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu." Právě z tohoto citovaného ustanovení, které nebylo součástí exekučního řádu v době, kdy Ústavní soud poprvé rozhodoval o aktivní legitimaci exekutora k podání návrhu na zrušení zákona či jeho ustanovení, dovozuje takovou změnu, která jej nyní již činí oprávněným navrhovatelem.

5. Navrhovatelem napadené ustanovení bylo do zákona o pojišťovnictví včleněno kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva (dále jen " "). Původní vládní návrh tohoto zákona ovšem doplnění zákona o pojišťovnictví neobsahoval. Předmětné podle navrhovatele diskriminační ustanovení se do navrhovaného novelizovaného znění zákona dostalo až na základě doporučení ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny schváleného v jeho usnesení z 61. schůze dne 29. 5. 2013. Podle navrhovatele se tedy nejedná o žádnou koncepční změnu, ale spíše o přílepek, který je zjevným výsledkem "pojišťovací lobby" proto, že nejen negativně diskriminuje soudní exekutory vůči ostatním subjektům oprávněným žádat pojišťovny o součinnost, ale také pozitivně diskriminuje pojišťovny vůči jiným osobám povinným poskytovat součinnost soudním exekutorům.

6. Navrhovatel uvádí, že zákonodárcem zvolené řešení je v rozporu se zásadou rovnosti a se zásadou zákazu diskriminace a zasahuje do základních lidských práv a svobod zaručených mu v a d, a to do práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost soudních exekutorů, dále do práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost bank, fondů a penzijních společností, a konečně také do práva na spravedlivý proces účastníků exekučního řízení.

7. Povinnost úhrady nákladů zasahuje do práva na spravedlivý proces účastníků exekučního řízení tím, že je v přímém rozporu se zásadou hospodárnosti exekučního řízení. Bezplatnost, respektive minimalizace nákladů spojených s prověřováním majetku povinného, nesleduje primárně hospodářský profit soudního exekutora, nýbrž minimalizuje náklady exekučního řízení, které v souladu s § 87 odst. 3 e. ř. hradí povinný.

II.

8. Návrh byl v dané věci podán osobou zjevně neoprávněnou.

9. Podle ustanovení (o který navrhovatel - soudní exekutor - opírá svou návrhovou legitimaci) je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle y. Podle tohoto článku y platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

10. Ústavní soud již v minulosti o aktivní legitimaci kvazisoudních subjektů podle y rozhodoval. V usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 1. 2009 (všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) dospěl k závěru, že rozhodce řešící spor podle , o rozhodčím řízení, k podání takového návrhu oprávněn není, neboť za prvé rozhodčí řízení není vedeno nezávislými soudci začleněnými do institucionálně vybudované soudní soustavy ve smyslu a 91 y, nýbrž osobami soukromými, za druhé soudní moc je součástí moci státní (či šířeji veřejné), za třetí rozhodčí řízení není zcela autonomní a konečně za čtvrté mohou rozhodování v něm ovlivnit i mimoprávní standardy. Ani stěžovatel jakožto soudní exekutor soudem ve smyslu y není. Ačkoliv na soudního exekutora nejsou beze zbytku aplikovatelné všechny důvody uvedené v usnesení

sp. zn.

, lze zopakovat, že možnost obrátit se podle ustanovení ve spojení s y je garantována toliko soudu zařazenému do soustavy soudů ve smyslu y a splňujícímu charakteristiky obsažené zejména v ustanoveních , a y. Postup podle y je nutno vnímat jako využití jednoho z nástrojů, kterými nezávislý soud disponuje, aby mohl poskytovat efektivní ochranu právům ( y), a to zejména právům základním, jež jsou pod jeho ochranou ( y). Ústavní soud pak výslovně problematiku aktivní legitimace exekutora k podání návrhu na zrušení zákona podle vyřešil ve svém plenárním usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 5. 2010 (U 6/57 SbNU 617).

11. V citovaném plenárním usnesení Ústavní soud vyšel z toho, že orgány soudní moci jsou jako soudy u výslovně označeny a pouze jim přísluší vykonávat soudní moc ( y), přičemž s (jen podústavním právem provedeným) doplněním soudní moci o další orgány zjevně nepočítá. Soudní exekutoři nejsou zařazeni ani do soustavy soudů podle ustanovení y. Z předpokladu racionálního ústavodárce tak vyplývá, že pojem "soud" byl v ustanovení y použit ve stejném smyslu jako v právě citovaných ustanoveních, pročež není rozšiřitelný extenzivním výkladem zcela jasného ústavního textu na orgány jiné.

12. Názoru navrhovatele nesvědčí ani účel ustanovení 95 odst. 2 y. Tím je - jak již shora naznačeno - zakotvení možnosti obecných soudů vstoupit do ústavního dialogu s Ústavním soudem a zaručení efektivní ochrany základních práv fyzických či právnických osob obecnými soudy. Soudní exekutor, ač je přirozeně při výkonu své funkce povinen práva jednotlivců respektovat, není orgánem, jemuž by primárně svědčila povinnost "poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům". K tomu lze poznamenat, že soudy se k postupu podle y uchylují proto, aby byla poskytnuta ochrana právům třetích osob (účastníků řízení), zatímco navrhovatel v projednávané věci argumentuje zejména dotčením práv svých; pokud by však byl navrhovatel Ústavním soudem označen za soud, tj. orgán moci soudní, žádná základní práva by mu pochopitelně nenáležela.

13. Na dosavadní judikatuře Ústavního soudu nic nemění ani navrhovatelem zmíněná změna exekučního řádu. Ostatně i v tomto případě exekutor primárně nehodnotí ústavnost napadeného ustanovení z pohledu soudu, chránícího ústavnost a práva účastníků řízení, ale z pohledu svých práv, potřeb a finančních zájmů. Navrhovatel svůj návrh jednoznačně formuloval jako návrh soudu na zrušení zákona, pokud jeho záměrem bylo domáhat se svých práv, zejména práva na podnikání, pak to zajisté učinit mohl, avšak naprosto jiným postupem, který český právní řád předvídá.

14. Soudnímu exekutorovi podle ústavního pořádku, zákona ani judikatury Ústavního soudu oprávnění soudu zakotvená v ustanovení nesvědčí, a aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení napadených ustanovení proto není. Opak by znamenal ústavně ( y) i podústavně ( ) nepřípustné rozšíření okruhu subjektů, oprávněných k zahájení řízení o ústavní kontrole právních předpisů. Byl-li exekutorem takový návrh přesto podán, nezbylo Ústavnímu soudu než jej odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2015

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka