Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1163/10

Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Radoněm, advokátem se sídlem Kostelní 364/26, 170 00 Praha 7, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. února 2010 č. j. -147 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. srpna 2009 č. j. -108, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v , 2, a d.

Mělo se tak stát tím, že obecné soudy v jeho záležitosti, pokud se týkalo rozhodování o osvobození od soudních poplatků ( ), po stěžovateli požadovaly (bez vlastního šetření ex offo) aktuální prokázání jeho majetkových poměrů, ačkoliv tak již dle přesvědčení stěžovatele dostatečně (předtím při podání předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků) učinil. Dále potom tím, že požádal Krajský soud v Českých Budějovicích o ustanovení právního zástupce a o tomto návrhu nebylo před vydáním rozsudku Nejvyššího správního soudu rozhodnuto. V petitorním návrhu formulovaném advokátem se proto domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (y ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [, písm. d)y ČR], napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují do shora vymezeného ústavního práva stěžovatele.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu je v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení , na který odkazuje, odůvodněn a nelze v něm spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstatoval, že dotčení v právu na spravedlivý proces ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace příslušného zákonného ustanovení, spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (nález

sp. zn.

, srov. i nález

sp. zn.

).

Dané okolnosti v posuzované věci stěžovatele zjištěny nebyly. Jak se z podrobně nadstandardně odůvodněného a konkrétní relevantní judikaturou podloženého rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podává, soud neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků nikoliv z důvodu, že by svůj výrok opřel o (věcným úsudkem vyvozený) závěr, dle něhož by stěžovatel měl dostatek prostředků, nýbrž že stěžovatel (ani po řádném poučení) věrohodným a úplným způsobem (vyplněním příslušného formuláře či jinak) nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Z kontextuálních okolností předmětné záležitosti postrádá takto pod aspektem ústavních kautel i významu námitka o ustanovení právního zástupce stěžovateli (při zohlednění obsahu ), když Nejvyšší správní soud naopak pro povahu věci netrval na jinak obligatorní podmínce právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti.

Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu