Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1049/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., zastoupené Mgr. Romanou Hamplovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Zelenky Hajského 1631/12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010 č. j. -35, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. června 2009 č. j. -2 a exekučnímu příkazu ze dne 1. října 2009 č. j. 067EX 224487/09-12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. dubna 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich zásah do práv zajištěných y (dále jen ""), a d (dále jen "") a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 16. června 2009 č. j. -2 nařídil obvodní soud exekuci podle vykonatelného rozhodnutí - platebního rozkazu vydaného obvodním soudem dne 10. června 1998 pod sp. zn. 1 Ro 2091/98 k uspokojení pohledávky oprávněného Dopravního podniku hl. m Prahy, a. s., ve výši 206,- Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 1 150,- Kč. Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., poté dne 1. října 2009 vydal exekuční příkaz č. j. 067EX 224487/09-12, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného. Stěžovatelka podala proti usnesení obvodního soudu o nařízení exekuce odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. února 2010 č. j. -35 usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Dne 19. dubna 2010 pak stěžovatelka doručila obvodnímu soudu návrh na zastavení exekuce, který byl soudem dne 12. května 2010 postoupen pověřenému soudnímu exekutorovi.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že jí v řízení před obvodním soudem o 206,- Kč nebyla doručena žaloba, předvolání k soudnímu jednání ani platební rozkaz sp. zn. 1 Ro 2091/98, přičemž jí soud ani neustanovil opatrovníka a neprovedl absolutně žádná šetření po jejím pobytu. Stěžovatelka se tak neměla možnost účastnit řízení a tudíž jí byla odepřena právní ochrana. Stěžovatelka se rovněž domáhala zastavení exekuce a namítala, že vymáhaná pohledávka je již ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 o. s. ř promlčena a že jí příslušné formuláře k její žádosti o ustanovení advokáta byly doručeny až dne 26. března 2010, tedy po skončení odvolacího řízení.

Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [, písm. d)y].

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že se celou věcí odpovídajícím způsobem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil včetně poučení o vznesené námitce promlčení. Odvolací soud zejména zdůraznil, že "...z obsahu spisu obvodního soudu sp. zn. 1 Ro 2091/98 je zřejmé, že zákonné předpoklady nezbytné pro nařízení exekuce byly naplněny. Příslušný platební rozkaz byl stěžovatelce doručen (spolu s žalobou) do vlastních rukou dne 17. června 1998 (jak vyplývá z doručenky založené ve spise obvodního soudu), stěžovatelka odpor proti platebnímu rozkazu nepodala a platební rozkaz nabyl dne 3. července 1998 právní moci. Vykonatelný exekuční titul, podle kterého byla nařízena exekuce obvodním soudem, tedy existuje." Pokud pak stěžovatelka nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněnýchu a Úmluvou.

K námitce stěžovatelky, že jí příslušné formuláře k její žádosti ze dne 21. prosince 2009 o ustanovení zástupce k řízení byly doručeny až po skončení odvolacího řízení Ústavní soud z obsahu soudního spisu zjišťuje, že stěžovatelka podala dne 12. října 2009 odvolání proti usnesení obvodního soudu o nařízení exekuce. Podané odvolání stěžovatelka doplnila podáním ze dne 16. listopadu 2009 a dále podáním ze dne 21. prosince 2009 včetně žádosti o ustanovení zástupce dle , které ovšem adresovala Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze dne 12. ledna 2010 doručil podání ze dne 21. prosince 2009 obvodnímu soudu, který téhož dne (tj. 12. ledna 2010) doručil soudní spis Městskému soudu. Stěžovatelka poté dne 5. března 2010 doručila Nejvyššímu soudu dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu a současně žádala o přidělení advokáta. Nejvyšší soud postoupil toto dovolání obvodnímu soudu dne 10. března 2010 a následně dne 24. března 2010 obvodní soud zaslal stěžovatelce příslušný formulář. Ústavní soud konstatuje, že pokud odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, aniž by stěžovatelce ustanovil podle zástupce, sice pochybil, toto pochybení však nedosahuje ústavně právní roviny, neboť ani to, že by byl stěžovatelce ustanoven právní zástupce, nemohlo nic zvrátit na rozhodnutí odvolacího soud, které bylo vydáno zcela v souladu s příslušnými ustanoveními

Ústavní soud k celé věci připomíná, že v posuzované věci jde o tzv. bagatelní částku, která často jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž ani námitky stěžovatelky nebyly způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004

sp. zn.

a ze dne 29. ledna 2008

sp. zn.

dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu