Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 683/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. H., právně zastoupeného advokátem JUDr. Milošem Slabým, Nádražní 9, Mohelnice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008 č.j. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 24. 3. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozsudku obecného soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Městský soud v Praze uznal stěžovatele vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 148 odst. 1, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), neboť dospěl k závěru, že stěžovatel v úmyslu vylákat na Finančním úřadu pro Prahu 10 vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") z titulu vývozu zboží do zahraničí poslední firmou v účelově vytvořeném řetězci, kdy na počátku tohoto řetězce nebyla daň z přidané hodnoty zaplacena, realizoval transakce, na základě kterých byl následně uplatněn u finančního úřadu nadměrný odpočet DPH. Vrchní soud v Praze pak v ústavní stížnosti napadeném rozsudku pouze změnil právní kvalifikaci skutkové podstaty a snížil uložený trest.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje především na závěry obecných soudů týkající se účelovosti vytvořeného řetězce firem, které spolu měly provádět zcela či částečně simulované obchody, přičemž předmětem těchto obchodů mělo být zboží neznámého původu. Dále pak stěžovatel rozporuje též tu skutečnost, že ke zdanitelným plněním nedocházelo vůbec nebo jen částečně nebo jen v podstatně nižších cenových relacích, než jsou uváděny ve smlouvách, fakturách a dalších dokladech.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Předně je třeba uvést, že stěžovatel pojal svoji ústavní stížnost jako další opravný prostředek, v němž se snaží argumentovat v rovině skutkové či v rovině jednoduchého práva. Jak však Ústavní soud v minulosti již uvedl, není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Dle náhledu Ústavního soudu se již Městský soud v Praze ve svém odůvodnění ústavně konformním způsobem vypořádal se skutky, pro které byl stěžovatel obžalován. V odůvodnění rozhodnutí městského soudu, na které vrchní soud ve své argumentaci v podrobnostech odkázal, je vykreslen a popsán dostatečně podrobně řetězec společností Profekt, v. o. s., Pragimex, s. r. o. (zastoupené stěžovatelem) a Imex Plus, které se prostřednictvím svých zástupců podílely na páchání předmětné trestné činnosti. V souvislosti se směřováním zmíněného řetězce společností není od věci odkázat též na zprávu příslušných ukrajinských orgánů, které na dožádání českých orgánů sdělily, že v celních statistikách nebyla nalezena zmínka o celním odbavení zboží pro společnost Imex Plus. Soudy se také dostatečně zabývaly konkrétními fiktivními "obchodními operacemi" v jejichž důsledku si následně pachatelé uplatňovali na státu neoprávněně nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty. Soudy své závěry zdůvodnily způsobem, jež z ústavněprávního hlediska nevzbuzuje pochybnosti.

Jak plyne z bodu 14 odůvodnění městského soudu, tak ten se zabýval i otázkou reálnosti nákupu a prodeje zboží, přičemž vyšel z toho že základním cílem každého podnikatelského subjektu je ze samotné jeho podstaty dosažení zisku. Dotčené společnosti přitom prodávaly zboží za částky nižší, než je cena nákupní. Pochopitelně v samotném prodeji zboží pod cenou nelze ještě spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu, ovšem jak vyzvedl vrchní soud, je třeba v předmětném případě přihlédnout k časové a věcné posloupnosti jednotlivých obchodních úkonů.

Ústavní soud je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Ústavní soud závěrem konstatuje, že obdobnými návrhy spoluobžalovaných se již zabýval v rámci ústavních stížností evidovaných pod

sp. zn.

,

sp. zn.

a na které odpovídajícím dílem odkazuje.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu